Odvaha.

Řekl bych, že dne 13.7.2011 nezažil Paulmatthiole (dále si dovolím jenom Paul) nejlepší chvilky na Literu. Vložil několik svých komentářů k politické úvaze, přesněji řečeno do již probíhající diskuse.
      Připomínám, že se Paul v jednom z nich zmínil o svém incidentu v Praze, kdy se musel bránit fyzickému napadení. Já tedy samozřejmě nevím, co se Paulovi honí hlavou, ale zkusím zde předestřít, co já si myslím, že nám chtěl sdělit.
      Tak za prvé, že existují situace, kdy by politika měla jít stranou a lidé by se měli chovat jako lidé. Neboť co existovalo dříve: Vzájemná lidská solidarita nebo politická solidarita? Odvaha v životě nebo odvaha v politice? Jestliže jsme obecně učeni k tomu, abychom ctili stáří, pak z tohoto pohledu bychom měli upřednostnit odvahu v životě před odvahou v politice, neboť životní odvaha jest odvahou starší a respektovanější. Politická odvaha má sice rovněž svoji cenu, ale jenom kvůli ní se k nějakým zásadním rozhodnutím strhnout nenechávám.
      Za druhé si myslím, že nás Paul chtěl svým komentářem trochu otestovat. Jak bychom se zachovali my, pokud bychom se ocitli v podobné situaci (myslím jako diváci). A zajímalo ho to možná právě proto, že s pomocí klávesnice víme, jak změnit svět, a jestli tedy víme, jak na veřejnosti vyřešit chování jednoho mladého výtržníka. Myslím, že moc moudrý z nás Paul nezůstal. O naší odvaze se dozvěděl prd, protože diskutující nebyli ochotni vzdát se svého oblíbeného tématu - politiky a ekonomiky. Tak jsem si v duchu říkal, že se k Paulově komentáři v nejbližších dnech někdo vrátí, protože podle mne to byl k současnosti dost závažný příspěvek. Nestalo se tak, takže je to na mně. Radost z toho nemám, protože na takových článcích si udělám spíše zle. Na druhou stranu - jsem tu jenom za sebe, tudíž u veřejného mínění si to můžu posrat zase jenom já. To ustojím - kdyby nebylo nic horšího...
      Za třetí hodím na pranýř svoji "odvahu", aby Paul alespoň v jednom případu věděl, s kým asi se na Literu "trápí".
      Tak, Paule, abych si udělal přesný obrázek toho, co Tě potkalo v té naší "matičce" Praze, na to mám málo vstupních informaci. Ale jako divák bych se zachoval asi takhle:
1. Při očividné fyzické vyrovnanosti protivníků bych pomohl tomu, kdo konflikt nevyprovokoval, ale až po vyřknuté žádosti o pomoc.

2. Při očividné fyzické nevyrovnanosti protivníků bych automaticky pomohl slabšímu, pokud konflikt nevyprovokoval.

3. Pokud vyprovokoval, připustil bych, aby dostal po hubě "v mezích zákona", ale pokusil bych se zabránit, aby ho protivník "rozebral na atomy" (ten Tvůj výrok se mně líbí).

4. Je mně však nepříjemná každá bitka, tím spíše ta, u které by hrozil těžký až smrtelný úraz. Pokud by můj fyzický příspěvek k řešení situace byl neúčinný, pořád tu máme telefonní číslo 158.

      Můj postoj určitě není ideálním vzorem odvahy, ale máš možnost aspoň trochu si o mně udělat obrázek. Mohl bych vypisovat, jak bych byl vždy energicky na straně spravedlnosti a práva (tyto dva pojmy se k sobě mnohdy moc přátelsky nechovají), ale to bych kecal. Jsem jaký jsem. Za druhé mluvit nebudu, ale myslím, že například "gabkin" by nějakému velkému bordelu na ulici taky nečinně nepřihlížel, pokud by se jednalo o výtržnictví v podobě, jak jsi to popsal.
      Zakončil bych to tím, že tato úvaha o odvaze by měla posloužit k zamyšlení všem, kdo vyžadují odvahu při jiných příležitostech. Znovu připomínám, že odvaha má mnoho podob.