vlny všude kolem, vlny zlomyslné a jinak nepřející

vznášejí se nad našimi bídnými hlavami, ačkoliv je čekáme přízemní. anebo právě proto. denně se jimi krmíme a máme je rádi, abychom jim mohli vzápětí lát. hledáme a neumíme, a tak si je platíme, profesionály zlomyslných vln. duševní masochizmus si na rozdíl od našich tělesných rozkoší dopřáváme v pospolitosti a veřejně snad v naději něčeho bližšího. sdružené pojídání jedovatých vln nám působí nakonec tu pravou rozkoš. stávají se jedinými tématy našich hovorů v mezerách jednotlivých produkcí.

samostatný, a to podtrhuji, jedinec ještě se zbytky citu, a proto odmítající tyto zhůvěřilé orgie, se stává podivínem. a podivíni si automaticky lepí odznáček vyvrhele. už i psychopacienti se ne vždy zdraví úsměvem, pokud jim vysadí pravidelnou dávku. a vyvrhelové podivně si lebedící uprostřed svých světů se pomalounku vzdalují těm pojídačům jedem nakynutých vln. svět podivínů se mísí s dalšími jinak postiženými až k nerozeznání od kuřáků marjánky, a proto podezřelými.
a co dál? nic, a klid a dobrou muziku. hudbu přísně zakázanou v soukromých rádiích, a proto nepoznanou těmi promočenými.
vnitřní světy dávných věků v nás čekají na své probuzení. pes, kočka, kousek lesa a vševědoucí voda, ta opravdová, dbající zákonů přírody, nám připomenou ten čas, který jsme omylem a zbytečně prožili bez smíření a pokory.