Čas

ČAS
Čas je pojem relativní, jedna ze základních fyzikálních veličin, jíž se měří vzdálenost mezi událostmi. Pokusy o pochopení času byly po dlouhou dobu především doménou filosofů, později i přírodovědců.
Čas je proměnlivý, jinak plyne milencům a jinak stařečkům sedícím na lavičce v parku. Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.
S přibývajícím věkem se rychle ubíhající čas mění ve stále delší čekání nato konečné, smrt.
Vzpomínám na své blízké, na jejich ruce složené v klíně a vyhaslé oči obrácené do sebe. Na slzy bolesti, které přede mnou skrývali. Oslovením „Mami“ se rozsvítily, zažehly se v nich plamínky a objevila spoustou otázek. To velké „Proč?“ mě tíží dodnes.
„Nevím“ řekla jsem tehdy. „Je mi líto, že jsi nemocná, jak to mám změnit, co mám udělat“, myslela jsem si, ale nečekala odpověď.
A maminka se jen pořád tak smutně dívala a z očí jí sklouzlo pár slaných perel. Řekla mi “Chápeš?“ a rozhlédla se po místnosti „To je konečná“ a dodala „Už, abych to měla za sebou“.
Pochopila jsem ji až mnohem později, až už jsem byla sama nemocná . Vysvětlila jsem si otázky a našla odpovědi na zvědavé pohledy starých lidí - vychovali děti, měli vnoučata, kterým mohli číst pohádky a místo toho jen nečinně seděli nebo se šourali chodbou, nepotřební.
Sedávala jsem u její postele a hladívala její průsvitné ruce, až jednou mě už nepoznala a pak tichounce odešla navždy. Často na ni myslím, jak byla silná a spojuji si ji se slovy babičky „Jen láska tady zůstane“.
Čas je náš přítel, ale taky ničitel našich tužeb a přání. Kolikrát za život nás přinutí změnit jeho směr, mnohokrát si přejeme, aby něco začal a pak, aby to už skončil.
Čas přináší radost, touhu, ale svou délkou i léčí. Měří se jím náš pobyt tady na Zemi.
Čas je složkou struktury vesmíru a je nemožné, si jej nějak představit.
Čas…?