Domov

Domove, jsi…


Domov… místo klidu a lásky. Domov je zázemí, domov je jistota.
Domov je rodný kraj, dům, odkud nás maminka vypravovala do školy a kam jsme se těšili po dlouhých letních táborech. Domov je touha a radost.
Domove můj sladký, jsi má naděje, jsi krásné místo, kde zastavil se čas. Jsi můj kraj, kde stromy se chvějí a listí šumí v lehkém teplém vánku, obdělávaná pole a rozkvetlé louky jsou plné radosti. Jsi místo, kde si děti hrají a smějí se i bezdůvodně. Jsi kouř ohně večerních táboráků, kde znějí tóny kytar a lidských zpěvů, kde nasáváme vůni grilovaného masa a letní teplé noci. Jsi spánek pod širým nebem a nebe plné hvězd.
Jsi dům s velkou zahradou, kde pobíhá přátelský pes. V zahradě září květiny a bujné keře, vzrostlé smrky i borovice. Dům voní čerstvě upečenou bábovkou a srdce prosvicuje slunce, které sálá svou zář do velkých oken.
Domove, jsi má měkoučká postel, jsi knihovna i můj psací stůl. Jsi kuchyň plná jídla, jsi uklizený obývací pokoj. Jsi teplá koupel s pěnou, jsi ložnice mých rodičů. Jsi teplo a mír.
Jsi krutá zima pod mohutnou sněhovou pokrývkou, kam cestáři neznají cestu. Romantické, avšak nepraktické. Ledový vítr štípe do tváře, mráz na okenní tabule maluje svým dechem dokonalé obrazy, mistr této techniky.
Na jaře rozkvétají stromy a vykvétají první květiny. To vše tiše pozoruješ.
Domove, jsi tma i světlo, noc i den. Jsi zima i léto, jaro a podzim. Jsi sychravý déšť i mírný vánek jarní. Jsi cestami rozpálenými sluncem, jsi letní koupel v rybníku.
Hřeješ, studíš, sním o tobě a žiji tebou. Objímáš mě svými neviditelnými křídly, které cítím. Jsi láska a ctnost, mír a klid. Jsi můj smích i pláč.
Jsi svědkem životů a osudů, trápení i vzplanutí štěstí tvých obyvatelů. Jsi naše kronika. Jsi atmosférou, nebem a zemí. Toužím, žiji, miluji. To vše patří tobě, domove.