Divný den..

Hm...ráno jako ocel...studená postel a sluníčko někde za kopcem..cesta do práce pomalu utíká a oči chtějí spát.Když se dostaneš z nejhoršího,sesypou se na tebe v práci jako vosy..ten chce to,ten tohle,všichni něco od tebe...sotva stojíš..stojím na nohou..Pak zásek přímo do srdce...zjištění,že ten,koho jsem kdysi vytahovala z bahna a chtěla za to jen a jen slušné a milé jednání..ten,který pak náhle zmizel bez díků,rozloučení a vysvětlování..ten,mo kterého jsem se bála,zda se třeba nezabil někde v autě...ten si vesele randí s Tvojí dávnou známou a nemá ani tu slušnost mi napsat: "Díky Lado,pomohla jsi mi,ale jdu dál...".
Když spolyká holka i tyhle hořký slzy zklamání..když cesta domů se táhne stejně jako ta ráno do města..když se doma sesypou a hedají,co dobrého jim ta unavená a dneska ztrhlá ženská přivezla na zub..když už mám pocit, že dnešek už se na mě vyřádil dost, tak zapnu televizi a vidím rozbité letadlo...a pod titulky běží jména kluků, kteří v něm "odletěli do nebe"...Divný den...vlastně..ne...je to sakra hnusnej den a já si ho budu pamatovat z mnoha důvodů navždy...
Ten co se nerozloučil,protože na mě kašlal,ten už mě nemrzí...mrzí mě ti mrtví kluci z letadla,kteří nestihli svým rodinám to sbohem říct i když by jistě rádi.....živote,dneska jsi zklamal..