Musím si tě vzít?

V dětství, jsme-li malí, mnohdy slýcháme, jak se naši rodiče hádají a jak se pomlouvají. Moje babička žila sama, moje mamka žije sama, ale já to změním. Otázky typu: „Už někoho máš?“ Odpovídám, jak mám? Já musím někoho mít? ani si nikoho nemusím vzít. V dnešní době není povinností být ve svazku manželském, důležitější je, když jsou dva lidi šťastní a mají se rádi. Slova jako vzít si někoho, není povinností. A co když si někoho vezmu, co se pak bude dít?

Musím si tě vzít? Kde je napsáno, že si někoho musím vzít? A když si tě vezmu, jsi můj. A pak už můžu žárlit. Bohužel to není pravda, protože žárlení je opak lásky.

Když se dva lidi vezmou, tak pak akorát mají důvod na sebe žárlit. Žárlivost nemá s láskou vůbec nic společného. Žárlivost se má jako se slovem tree. Věděli bychom, co znamená slovo tree, kdyby se určitý počet lidí nedomluvil, co toto slovo bude znamenat? Nevěděli, proto slovo žárlivost je čistě umělé vytvořené slovo jako každé jiné.

To máte to samé jako být tolerantní. Manželka si myslí, že tolerantní bude ke svému manželovi tehdy, když bude trpět prdění či kouření svého manžela v místnosti. To je taky totální hovadina. Tolerantní je jednorázový akt pochopení, jestliže to manžel zopakuje znovu, pak už není manželka tolerantní, ale je blbá, když si nechá tohle líbit a nevyhodí ho z bytu.