Hřešíme slovem?

Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že hřeší slovem. Za každým slovem říkají „ty vole“ a přitom třeba mluví se šéfem.

Proto jděme přímo k cíli, nejděme mimo, neobcházejme slovy! Nevnášejme do tohohle světa pomluvy. Pomluvy vznikají z minulosti. A jestliže se neustále budeme zabývat minulostí, tak k nám ty Boží slova, která nás mají tímto životem vést, nepříjdou.

Někdo o někom slyší něco špatného, a na základě: „Jo on se tehdy smál tak divně“, …aha, tak tomu uvěří. Myslíte, že se půjde zeptat toho pomlouvaného, jestli je to pravda? Ale kde že, nepůjde. Proč by to dělal, že?

Rozlobíme-li se na někoho a druhému člověku řekneme, že dělá něco a přitom to vůbec není pravda, tak tyto slova nepoužíváme proti té osobě, ale proti sobě. Akce u mnoha lidí vyvolává reakci, a jestliže si ten člověk myslí, že jsme ho urazili, může jít proti nám a třeba nám ublíží.

Víte, on problém nemusí existovat v tomto životě, takže i když se omluvíme všem v tomto životě, tak stále na nás někdo může být naštvaný. Proč? No protože to jsou karmické problémy, to znamená, že se musíme omluvit i za to, co jsme způsobili ve svých minulých životech až po ten první. Až poté se nám život začne měnit k lepšímu a začnou se nám v životě dít zázraky.

Optimálně to vidím tak, že si musíme uvědomit, že něčeho litujeme, potom musíme poprosit o odpuštění, pak čekáme nějakou chvíli, a poté musíme poděkovat za to, že se nám dostalo odpuštění.

Takže litujme, prosme o odpuštění, děkujme, a k tomu všemu ještě musíme umět milovat, bez toho to nejde. A pak je tam ještě veledůležitá věc, a sice když chceme, aby nám někdo odpustil, tak se musíme umět omluvit, ju?

Závěrem už jen řeknu, že Vás miluji… a Vy mě určitě taky milujete, soudě podle vašich komentářů … Děkuji Vám tedy za všechny tyto komentáře a už se těším na další.