smutek a přesto štěstí

...ne, moc je nemusím...
...ale přišla jsem na další maličkosti, kterých si v životě moc cením...
Takové ty prázdné slova bez činů mě nikdy nebraly - snad proto, že jsem jim rozumět ani nedokázala.
A teď čtu knihu, kde hlavní roli představuje zrada, zlo, vraždy a drama. To nemám ráda, když slyším nebo si čtu, jak někdo zradil přítele apod. Ale sleduji spíš ty druhé, které velice obdivuji. Ty, kteří za správnou věc i zemřou. A jistě že mají strach, ale něčemu věří a bojují za to.
Ale tak se mi nějak zdá, že chudáčci vymřeli. Nezbyl snad ani jeden a já je tolik obdivuji(=to slovíčko se mi líbí). Přemýšlým, kdo dnes dokáže položit život, ba jen ruku do ohně kdo by dal, za svou víru ať už by to bylo cokoliv. Kdo? Kdo mi odpoví? Nejsem si jistá v sebe samu, tak mohu snad tvrdit že ano? Že bych svůj život dala?
V srdci doufám, že ano! Neboť vím, že můj život není tolik cenný, abych jej za víru nesložila! Ale co když na to před tím okamžikem smrti zapomenu? Co když si už nebudu tak jistá? Toho se moc bojím!!