Povídání o vrbě
Povídání o vrbě
Anotace: Velikonoční svátky a vrba... to už snad odjakživa patří neodmyslitelně k sobě... proto tohle krátké povídání :o)
Roste mezi pevninou a vodou, u brány života a smrti. Probouzí se na rozhraní úmrtí zimy a zrození jara, každá čarodějnice jí měla vždycky ráda. Nejenom že se březová košťata svazovala vrbovou kůrou. Pověsti vypráví, že do vrbového houští odcházely čarodějnice, aby se vracely zpět jako divoké kočky. Třeba i to je důvod, proč vrbovým květům říkáme kočičky, kdo ví...
Jenom zdánlivě je křehká a slabá. Symbolizuje sílu ve slabosti (v taoismu je tak dobře známá), i sloupanými pruhy mladé kůry lze spoutat člověka, je velice pevná. Dokonce pokud dřív nebyly po ruce železné obruče k sudům, používala se místo nich právě vrbová kůra.
Díky tomu, že často roste v hrozivých močálech a bažinách, je spojena se smrtí, zármutkem. Říká se, že vrby přitahují lidi unavené životem a sebevrahy. Když už někdo neví kudy kam, svěří své trápení právě vrbě. Vlastně se to odráží i v léčitelství, protože tiší bolesti, snižuje teploty a silou „jara“ dodá zvolna čerstvou mízu.
Vrba je považována za panenskou. Kvete, ale nenese žádné plody. Ve středověku sloužily jívové kočičky a listy jako anafrodiziaka. Pro zbožné křesťany se stal strom čarodějnic stromem cudné a čisté Panny Marie, vrba se sázela i do klášterních zahrad. A k obřadům začala patřit hra na vrbové píšťaly, později flétny, varhany... a vrba promluvila...
O velikonočních svátcích si barevné pentličky určitě zaslouží... :o)
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
No ne, Jaruško, kampak ses to zatoulala? Moc děkuju za překvapení. Tohle vrbové povídání jsem psala v době, kdy jsem měla krámek s kořením a studovala všechna ta bejlí, co na co a proč, k tomu keltské a druidské vědomosti, ke kterým jsem se dostala...
Děkuju moc...
06.11.2020 22:37:15 | Cecilka
Krásné povídání a myslím si, že si vrba určitě zaslouží barevné pentličky.
Já měla svoji vrbu přímo u řeky, u které jsme bydleli. Mám o ní i báseň, pokud si chceš přečíst.
06.11.2020 22:21:56 | Jaruška
Chodívali jsme, když byli kluci ještě malí, v Lukavici, vesničce lesů a strání s vrbovými proutky hledat vodu.Znovu cítím tu sílu v rukou, když proutek táhne... Děkuju a hezký večer.
10.05.2008 20:33:00 | Iva Borecká
Tak tě zase po čase zdravím Cecilko. Povídání o vrbě máš moc hezké, dověděla jsem se hodně zajímavého a ani jsem netušila, co všechno se o ní dá napsat. Děkuji .
23.06.2007 19:50:00 | koloušek
U vrby (té smuteční) obdivuji i krásné zelené "vlásky". Probouzí v člověku nostalgii i vznešenost...
18.05.2007 20:29:00 | Juhunka
To je povídka hodna pentličky duhové.
Mám vrby v oblibě už z dětství a tohle mě vrátilo do pohádky mládí.
Děkuji Cecilko.
29.07.2006 21:49:00 | Anny
A máš-li nějaké trápení, či přání a svěříš se s ním vrbě, máš jí na větvičce udělat uzlík a ona ti s problémem pomůže. Jen pak nezapomeň uzlík rozvátak a stromku díky vzdát!
:-) :-)
13.05.2006 12:44:00 | Roko
Vtby jsem měl vždycky rád. Líbilo se mi to, je to zajímavé, poučné a čtivé. Dávaš do toho ze sebe zase trochu toho Cecilčina čarodějnictví. 80b.
30.04.2006 23:17:00 | WhiteShadow
Pentličky si vrba zaslouží nejenom o velikonocích. Pamatuji si, jak když jsme se sestrou byli malí, tak nám ocec spletl ze dvou smutečních vrb, rostoucích vedle sebe na břehu slepého ramnea Vltavy houpačku. Bylo to skvělé, krásné a živé přírodní pohoupání. Bylo mi stova šest let, ale mám to pořád ve svém srdíčku. Co na tom, že po sezoně ta houpačka "odrostla"
Krásně napsané. Dávám stovečku
19.04.2006 21:49:00 | risik
týjo..tolik informací pohromadě..já tě stejně miluji..to je uffff zcela vyčerpávající..ale krásné :o))
18.04.2006 14:45:00 | šuměnka