Nemam slov

Nechápu souvislosti, stejně jako je nebudete chápat vy. Píšu, jak muj život plyne. Rozdíly každého dne jsou fatální a pro mě téměř posvátné. Jsou vůbec důležité? Časem mi uniknou souvislosti a ztrácí vše svůj smysl. Zkrátka, to co píšu teď, zítra bude možná osudové a pozítří zapomenuté. Stejně se nikdy nepoučíme. Ani stroje se nepoučí, tak proč my.
Říká se že konec je začátkem něčeho nového, obecně si myslim, že by lidi měli kecat míň nesmysly. Filozofické úvahy nechme filozofům. Nejsme však všichni skrytí filozofové?
Náramek, co mi spočívá v dlani je umělý a i když vypadá jako ze safírů, je to pořád šmuk. Stejně jako všichni lidi, jsme druhá popřípadě třetí jakost. Kdo říká, že je nejlepší, je buďto kecal nebo někdo, kdo chce být nejlepší z té lepší skupiny. Ale nikdy ne nejlepší z nejlepších. Skromný to člověk….
Piju zrovna pomerančový džus. Ne takový z těch krabic, ale džus s právě vymáčklých pomerančů, je chutný, ale plave v něm to dužinové svinstvo, co mi dráždí žaludek a po němž mě pálí žáha. Svět je jako tenhle pomerančový džus, ve spoustě tekutiny se válí toliko svinstva. Džus z krámu bez dužniny je falešná představa světa, snaží se vám vnutit, že žádný bordel nikde není. Jen hmota. Ta dobrá……….