Experiment

Kam jít? Kde spát? V lůně života nebo pod hanebným mostem neštěstí? Poslouchat muziku nebo se raději modlit? Pít někde v hospůdce gin? Alles warten für dem Antwort. Yes, I am. Mohutné domy polykající jádro života, tlustí muži v oblecích od nejlepších návrhářů. Břicha cinkající nahromaděnými penězi. Brazilský slum s jeho chudými obyvateli. Roztrhaná trika a kalhoty s příliš krátkými nohavicemi. Američané říkají – take it easy. Ano, jistě mají pravdu, ochránci a strážci světového zákona. Ropné pole v Arábii. Hurá, kupředu na cestu. Auta lemující krajnici silnice. Řev šíleného zpěváka v rádiu. Noha poklepávající na zem jako v transu. Jako bych byl šaman. Tohle slovo pochází ze Sibiře. Jinak se těmto lidem říká také Inuité. Sněžní psi, převtělení medvědi. Ironický úsměv na tváři, který pod zimním sluncem září. Pěkná slovní hříčka, kterou umí složit i pětileté dítě. Proč pořád tolik křičíte? Proč křičíte pro nic? Křičte, abyste mohli něco zachránit. Místo toho řvete jen kvůli malichernostem. Kývající se hlava, píšící prsty. Snaha vyjádřit myšlenky. Guláš ze psa, kočky a rysa. Musí to být výborné jídlo. Mamka žehlící v kuchyni, otec spěchající pro auto. Hrající rádio. Usychající květiny, kytarový riff. Modrá obloha s nadýchanými obláčky. Možná jsou to však zbytky továrních produktů. Kdo ví? Kdo ví, ten nic neví. Ale myslí si, že ví, i když neví. Haha! To jsem na vás vyzrál. Hlupáci jste vy, hlupák jsem i já. Zatím. Možná tak zůstaneme do konce života. Možná prozřeme. Možná taky ne. Spíše ne. Černý havran. Blížící se smrt. Snaha o nový život. Žádný není. Pro ty, kteří se o nic nesnažili, aby odčinili své hříchy, nový život neexistuje. Bohužel nebo bohudík. Richard Bachman alias Stephen King. Na první stránce je napsáno, že Bachman zemřel 1985. Přitom je to jen pseudonym Kinga. Všichni nás lakují, znesvěcují chrámy našich myslí, copak to nevidíte? Už jen Bachmnan alias King? Noviny, každodenní zprávy. Kecy, lži. Pravda, radost. Skutek utek. Experiment trojitý xxx. Nedaleko stojí malá hora s vysílačem. Vzhlíží ke světu jako ocelové monstrum. Ještě že nežiji v Americe, v takzvané zemi svobody nebo kdekoliv jinde, kde bych musel snášet pohled sedmi set osmdesáti oken v padesátipatrových budovách s bílými tvářemi za sklem. Jen vpřed, na cestu, přátelé. Udělejme revoluci. Revoluce nikdy ničemu nepomohla. Všechno je hnus. Všechno je krása. Neustále se opakující deja vu. Jako v Matrixu, jako ve skutečném světě, jako v galaxii, jako v myslích. To je ale kruťárna. Co si tím chci dokázat? Nejspíš nic. Chci jen vidět, co se rodí v mé hlavě při spontánním psaní. Je to pěkný maglajz. Rozplizlá bažina nesmyslných řečí. Nekoordinovaná slova bez jakéhokoliv významu. Jupí? To je ale bezva? Nesnáším tohle slovo, ale stejně je tady. Nemám rád slovo bezva. Připadá mi, že takové slovo říkají jenom teplouši. Nagelované vlasy do špiček alias Remás Assi nebo Šámot Akvas. Duch je chud čtený pozpátku. Kerouacova věta z Andělů pustiny, pijící Bukowski, zlatá zář kolem medicinmanovy hlavy, válečník tančící kolem ohně, vodka je může taky zastat. Max Cavalera křičí něco z rádia, co je to jen za úchyla. Zní to jako indiánský pokřik na znovuzrození matky země. Indiánům odzvonilo, škoda. Eskymákům odzvonilo, taky škoda. Lidem odzvonila, ne-škoda. Škoda citroen, škoda fabia, škoda nevím jaká. Jen slova. Zatahovací dveře. Možná to v podvědomí znamená dveře do jiných světů? Nebo je to jen mámení, mája? Sapkowski a jeho Narrenturm, Věž bláznů. Jsme blázni, nejsme blázni. Jsme duševně zdraví! K čemu tady pak máme psychology a psychiatry? Možná abychom viděli, jak vypadá skutečně nemocný člověk? Hehe, to je ale švanda. Zmatek jak na batikovaném tričku. Trans nebo snad extáze? Rozdíl v těchto slovech? Psychlogický stav a stav naprostého uvolnění, většinou po halucinogenních rostlinách. Timothy Leary, guru našeho světa, král LSD. Dávno mrtvá ikona, stejně jako spousta jiných. Co po sobě nechali? Pár slov, které zaniknou. Červ ponořující se do země. Jednou ho vidím, pak je pryč. Taková je myšlenka, takové je slovo. Jsem unešený proudem neuvěřitelných slovních spojení. To by má bývalá učitelka češtiny čuměla. Och, možná půjdu malovat, tvořit nějaké nesmysly. Lepší než nedělat nic. Při nicnedělání člověk zakrne. Dostává špatné myšlenky. Co je to špatnost? To, co odsuzuje většina. Krádež, onanie (alespoň u sedmdesátileté babičky), prst klepající na klávesnici sprostá slova. Hej, hola hej, pane diskžokej. Kurzor bliká jako by na mě čekal. Hlas poznání, Toltécká kniha moudrosti, Don Miguel Ruiz. Zapeklité jméno. Jsem zapeklitý i já? Nebo jsem rozpeklitý? Má vůbec smysl dávat slovům nějaký význam? Ohromné mozky v železných barácích ovládající veliké stroje přece rozhodují za nás. To oni mají moc ve svých rukou. Moc nad ničím. Moc nad něčím, co vlastně neexistuje. Happy birthday všem, kteří tohle čtou. Je to zpráva o konci lidského věku. Někteří říkají New age. Někteří říkají, že Římané plakají. New age – New stage – New York. Podobná slova rozdílného významu. Hospoda, proč mě to jen napadá? Pivo, lahodný mok zapomnění. Ale stejně se neopiji. Už jsem toho nechal. Mám radost za všechny, kteří učinili stejnou věc jako já. V alku není síla, jen zapomnění a otupělost. V duchovní cestě je síla. Duchovní síla je nade vším. Nejsem žádný fanatik. Nebo ano? Sám nevím, stejně jako nevím spoustu jiných věcí. Inteligence se nepočítá podle znalosti cizích slovíček nebo podle dosažených peněz v Milionáři. Televize, vzdejte se jí. Hoďte ji na smetiště. Arnold, Bruce Vyliž a nebo Fredy Kufr. To jsou mi ale postavičky. Nekonečné samopaly, rozbité hlavy a nože na konci prstů. Copak to nevidíte? Hm, zřejmě ne. Já taky nevidím mnoho věcí. Častokrát si myslíme, že rozumíme. Kdybychom však potkali někoho skutečně moudrého, zjistili bychom, kolik toho neznáme. Love – láska. Láska je nejvíce. Láska je nádherná, milujme a budeme všichni krásní. Teď jsme všichni škaredí. Nebo skoro všichni. Je mezi námi jen málo krásných. Krásu nenajdeme na diskotékách. Krása není v módním oblečení, nalíčeném obličejíčku a modrých očích. Ani ji nenajdeme v roztouženém těle a voňavém puclíkovi. Tvrdý stůl, tvrdý jako chuj. Pardon, jsem to ale sprosťák. Bohužel, musím zaznamenat vše, jak to je. Poselství budoucích generací. Poselství ničeho, prázdné pouště. Formátování nové baterie.
1. Nabíjet 10-12 hodin, vybít
2. Nabíjet 8 –10 hodin, vybít
3. Nabíjet 6-8 hodin, vybít.
Naformátujme svět. 10-12 let se milovat, nic nedělat, krásu si užívat, stromy opatrovat. 8-10 let se vzdělávat, jazyky si olizovat, v transu se zmítat, muziku poslouchat, slunce líbat a měsíc hladit, rostliny krášlit a do vlasů sadit. Mít dlouhé dredy propletené kopretinami. 6-8 let lenošit a přitom pracovat, domy zbourat a k přírodě se vrátit, rozbít břicha jako v Červené Karkulce a vytáhnou srolované penízky. Penízky, penisky. Hihi! Listopad, prosinec. Stejně je to k ničemu, zabte i tu poslední stařenu. Kraďte, lupte, znásilněte, ničeho nedosáhnete. Myslíte, že ano, ale ne. Hodiny ukazují půl desáté. Čas omezuje, čas krátí, čas bere. Nechejme ho raději plynout bez povšimnutí. Hodiny na smetišti, to by byla lahoda. Lahoda – jahoda. Nádherná, červeňoučká jahoda. Tak to bylo kdysi. Teď je tam ukrytý brouk. Brouk zloby. Nevím, co s tím dělat mám, ale k vám se nepřidám. Můžete mě mučit jako Velký bratr, ale ničeho nedosáhnete. Jsem sám a sám, budu sám a sám. Buďte i vy sami sebou a nepoddávejte se. Jen se milujte.