Utrpení zvířat

Velmi mě zaujal článek, který v prosinci pubikoval Metcheque. Chtěla jsem přidat pouze komentář, ale pak jsem zjistila, že můj názor na problematiku utrpení zvířat je příliš rozsáhlý, a tudíž píšu samostatnou úvahu.

Představa, že živý tvor je týrán a mučen, jen proto, abych si mohla dát na obličej make-up, je strašná.

Představa, že vajíčko, jenž si ráno usmažím k snídani, bylo vyprodukováno slepicí, která žije v miniaturním kotci s dalšími čtyřmi slepicemi, je hrozná.

Představa, že většina léků, kterou denně podávám v nemocnici pacientům, byla vyvinuta za nehumálních podmínek na zvířatech, je skličující...

Ale je to bohužel realita.

S týráním a mučením zvířat nesouhlasím, avšak uvědomme, že pokud chceme přežít, musíme bohužel, bohužel a ještě jednou bohužel někdy na testování živočichů přistoupit.
Kdyby totiž vědci na zvířatech nezkoumali léky, jak by potom zjistili, jestli medikament, který vynalezli, nemůže mít fatální nežádoucí účinky? Jak by mohli lékaři léčit, kdyby si předem na živém zvířeti nevyzkoušeli, jak bude jeho tělo reagovat?

Jsem ráda, že už jsou vynalezeny nové způsoby testování, aniž by přitom zvířata trpěla. Myslím si, že se také postupně víc a víc využívají, než v minulých letech, což je dobře.
Smutná realita, je, že zatím ne vše se dá ověřit pouze na syntetických materiálech.

Metcheque uvádí: "Často dochází k tomu, že po umučení zvířete ten či onen vědec zjistí, že by si předešlý pokus mohl ověřit chemickou rovnicí na papíře."
Můj názor: Bohužel, kdyby šlo si vědecké poznatky ověřovat pouze pomocí chemických rovnic napsaných na kusu papíru, bylo by to velmi krásné. Jenže živý organismis je velice nevyzpytaltelný a mnohokrát reaguje pokaždé jinak…

S krutým zacházením zvířat se ale nesetkáváme jen v testovacích laboratořích.
Velkochovy často nerespektují vhodné podmínky pro jejich život. Aby ušetřili, nedávají zvířatům dostatečný výběh, krmí je nepřirozenou potravou, jen aby jejich maso bylo co největší…
Jak Metcheque píše, často se maso a mléko vyrábí v nadprodukci. Lidé nejsou schopni takové množství vykoupit ani sníst. Zkažené maso se pak vyhodí. Představa, že např. mladá kráva zemře jen proto, aby byla vyhozena do popelnice, mě rozčiluje.
Metcheque se ptá, proč nemůže být usmrceno vždy tolik kusů, kolik vyžaduje trh a veškeré maso by tím bylo spotřebováno? A proč zvířata nechovat v důstojných podmínkách na ekofarmách? A já se ptám taky. Proč?
Protože kapitalismus zkrátka vyžaduje určité oběti a uplatnění práva silnějšího, odpovídá autor. Mnohé firmy by zkrachovaly.

Souhlasím s Metchequem, že ekofarmy je to nejlepší, jak zvířatům zmírnit jejich utrpení, než zemřou.
Někteří lidé – zastánci práva zvířat, řeší tuto situaci tím, že nejí maso. Tím je ale nezachrání. Místo bojkotování jeho výkupu bych navrhovala, aby mluvili, diskutovali, psali články a dopisy na ministerstvo… Protože když bude veřejnost o této problematice informována, začnou také bojovat za uplatnění ekofarem. Tak zvířatům pomůžete.
Z pohledu zdravotníka říkám, že maso je pro člověka životně důležité, je v něm obsaženo mnoho druhů bílkovin a aminokyslelin, které rostlinná strava nenahradí. A jsou zvlášť důležité pro růst a vývin dětí. Odepřít maso dětem, je jako stavět zděný dům bez cihel!

Nemyslím si, že po dopsání této úvahy se něco radikálně změní. Ale doufám, že se lidé nad tímto tématem více zamyslí a budou apelovat na vládu, aby zakročila.