kouření

Tabák

Moje první a naštěstí poslední zkušenost byla v německo-českém táboře. Na večer, kdy jsme seděli u hranatého stolu, a povídali si, co jsme ten den zajímavého a úsměvného prožili a co budeme asi tak provádět příštího dne, mi nabídl kámoš svou Spartu (značka cigaret, které nemají asi nic společného s klubem Sparta ať už v sportovním odvětví jako fotbal a nebo hokej a nebo mnoho dalších). Určitě si s úšklibkem řeknete, že to je ale teda pěkný kamarád, který nabízí patnáctiletému klukovi cigára, které ničí zdraví, které jsou velice návykové a je velice těžké odstranit tuto závislost .
Já bych to vlastně měl trochu poopravit. Teď jsem si náhle vzpomněl, že to bylo moje přání, aby mi nabídl. Chtěl jsem pouze jednou se nadechnout, ale to by bylo jako nic a já jsem zastánce toho, že člověk by měl většinu věci vyzkoušet. Ne jen ty dobré a užitečné, ale i ty, za co lidi ( nebo aspoň někteří z nich) odsuzuji. Ale pozor!!! Píšu a myslím, jen některé a pokud zjistím, že mi to nic nedává ale jen bere, tak s tím co nejrychleji přestat. A jednak to většina neřestí tohoto typu opravdu nemá zas až tak co dát. A taky je výhoda že čím dřív s tím člověk skončí, tím lépe a bez problému ukončí závislost. Prostě, podle mě, by měl člověk vyzkoušet z osmdesáti procent ty dobré věci a z dvaceti procent ty opačné, jelikož, ŽIJEME JEN JEDNOU (aspoň nevím o nikom kdo by žil víckrát) a tak když už tady jsem, tak si to užiji. Je jedno, jestli z tohoto světa odejdu v 70 a z toho jsem byl celý život obezřetný a bál jsem se všeho, abych se náhodou nenakazil, hned jak bych viděl někde nějaký smítko, tak bych ho hned musel utřít. To bych nedělal nic jiného a proto mě asi rodiče nepočali. Sem tu, abych byl. Proto, abych žil. Abych existoval. Ale zpět k tabáku.
Málem jsem se udusil, když kouř z rostliny pronikal mým tělem, mýma cévami a co já vím co ještě nás drží pohromadě a umožňuje nám existovat. A protože jsem ten večer navštěvoval velice často toaletu, více, než je zdrávo, tak jsem se rozhodl s tímto čertovým dílem přestat. Všude jsme slyšel, že to jde velice těžko, že čím dřív se začne, tím to je horší a těžší a spousta lidí to nepřežije. A když jo tak jsou psychicky a fyzicky na dně. To je všechno bohužel pravda, ale jen u těch lidí, co kouření praktikují déle. Že to je k ničemu, to poznáte hned. Tak ale proč pokračovali dál? Takže si asi neřekli tu mojí teorii o tom, že když mi to nic nedá, tak hned s tím skončím. Ale to je věc každého zvlášť. Mě to ovšem nic nedalo. Žádné uklidnění, žádné vidiny nebo já nevím co jsem měl pociťovat. A tak jsem měsíc nedal k ústům filtr a na něm tabák. A ani se mi po tom nestýskalo, a už jsem neměl tendenci to udělat znova. A už se mi to daří dva roky. Opravdu to za to nestojí. Co s toho, že budu smrdět, že musím cálovat 45 Kč za jednu krabičku (někteří kuřáci jsou schopní vykouřit krachli za den. To máte 315 KČ týdně a to už je hodně. Za ty peníze bych si raději koupil 9 kopečku citrónové zmrzliny), že mě někteří lidi budou odsuzovat (učitelé, rodiče, kamarádi a příbuzní - ti všichni co nekouří) a že si krátím život, který mi NIKDO NIKDY NEOBNOVÝ?! Tohle není další z velkého množství počítačových her. Tady se nedá podvádět. Tady nejde po smrti stisknou Hrát znova a pokračovat. TOHLE NEJDE. Stejně ale nechápu kuřáky. Co jim to dává?? Pocit hrdosti?? To já radši něco napíšu, udělám, opravím ( no i když já asi těžko) a budu na to hrdej. A ještě když to někdo ocení. To je přece lepší než chodit po ulici s cígem v puse ne?! Já si myslím, že na sto deset procent. Nebo že by je to uklidňovalo? Kuřáci kteří kouří potají, aby je někdo nenačapal, přece nemůžou být v klidu ne?? Tak bych chtěl poprosit nějakého kuřáka (který tohle bude číst), aby mi poslal na mail akukifilip@atlas.cz proč kouří. A nebo mi pošlete SMS ve tvaru JSEM CVOK KDYŽ KOURIM a váš text na telefonní číslo 776752588.Děkují!