Shakespeare versus Šafařík

Shakespeare versus Šafařík

Motto:

Být nebo nebýt.Jak to rozhodnout?

Je důstojnější mlčky sklonit hlavu

před potupnými šípy osudu,

nebo vzít zbraň a příval trápení

ukončit navždy vzpourou?

Proč vlastně žijeme na této planetě? Co je smyslem lidské existence? Tyto otázky si klade spousta filozofů, ale i jiných obyčejných lidí. Lidé začínají uvažovat nad smyslem svého
bytí většinou s návštěvou nějakého velkého příkoří či trápení.Každý vidí smysl života v

něčem jiném, ale chodí po světě i tací,kteří vidí smysl života hodně pesimisticky,v horších

případech nenalezli důvod, proč žít.

Velice pesimistický byl pohled na svět a smysl lidské existence filozofa Josefa Šafaříka.Ten
ve svém díle, Cestou k poslednímu, nastínil filozofii, že člověk žije, aby zemřel.Umřu, proto

jsem.Podle Shakespeara je svět divadlo a my jeho loutky, nebo,že lidé hrají světu divadlo, tedy Theatrum Mondi. Člověk byl podle Josefa Šafaříka odsouzenec k smrti. A pro tohoto

odsouzence k smrti je uhrančivým středem života a světa kat. Lidé prý jsou zvířata, jež jsou

domestikované katem.Šafařík hledal souvislosti mezi životem, smrtí a vírou. Kdežto William

Shakespeare ukazoval na tragédii i komedii, nekonečnou rozmanitost života. Dá se vlastně říci, že Šafařík ve svých dílech nežil. Smysl života hledá snad každý člověk od doby, kdy se na Zemi objevil. Všichni vidí ve svém životě něco jiného, jiné radosti jiné stesky, ale hlavně jiné cíle, které si stanovili. Smyslem života je i snad nějaký ten cíl,k němuž chce určitý člověk

dojít. Na závěr všech Shakespearových dramat má divák pocit,že násilná či předčasná smrt je zbytečná, že i v bolesti či šílenství je krása bytí.