Dárce

 

Dárce

Všichni ho poznáte když přijde jeho chvíle

Na ústech šátek s lebkou , na očích černé brýle

Stejně jak všichni jeho předchůdci – a je jich na tisíce

Pomalu navléká si kožené rukavice

 

Když motor zaburácí, je jeho osud určený

Mašinu stisknout pevně. Jak holku, mezi koleny

Pak korek na doraz, jedno zda večer, nebo po ránu

A zatím netuší že za chvíli se stane dárcem orgánů

 

Teď ještě užívá si , tu svou poslední minutu slávy

Když spředním kolem k nebi vděčné publikum zdraví

Už ve své fantazii, se s ječícími fanynkami objímá

A provoz kolem je to poslední, co ho v tuhle chvíli zajímá

 

Teď ještě cítí vítr, který se do jeho hrudi opírá

A zatím netuší, že kniha života se list po listu zavírá

Neví že naposled sní o tom, jak ze sedla vládout se dá světu

Zatímco ... ruka osudu pomalu dopisuje poslední krátkou větu

 

Když motor zaburácí, je jeho osud určený

Mašinu stisknout pevně. Jak holku, mezi koleny

Pak korek na doraz, jedno zda večer, nebo po ránu

A zatím netuší že za chvíli se stane dárcem orgánů

 

Pak náhle motor ztich, a trošku schází dech

A vůbec nemá tušení, proč vlastně leží na zádech

Na zádech leží na zemi, dívá se vzhůru do modrého nebe

A najednou ví s jistotou, že hlína v hrobě zebe

 

Když motor zaburácel, byl jeho osud určený

Mašinu stisknul pevně. Jak holku, mezi koleny

Dal korek na doraz, a stalo se to po ránu

Ač nechtěl, sám se zařadil k zástupu dárců orgánů

 

Znali ho mnozí, když přišla jeho chvíle

Zbyl po něm šátek s lebkou, klíčky a černé brýle