Bůh si k sobě nejdříve volá ty, které má rád, a ty ostatní tu nechává, aby se trápili…
Tebe musel asi hodně milovat, když si Tě povolal tak brzy. Asi Tě miluje víc než my všichni dohromady. Více než rok jsi mu v plné síle odolávala.. To TY jsi byla naše sluníčko v zamračených dnech. Tvůj neustálý úsměv nás držel nad vodou a Tvůj optimismus nahrazoval mnohým z nás rodinu. Již nikdy se mi nepodíváš do očí, již nikdy se na mě neusměješ a neřekneš: „To bude dobré, maličká..“
Stále vzpomínám na společný víkend, kdy jsme spolu malovaly chodbu skautské klubovny. Kdy jsme se smíchem a válečky v ruce šermovaly a naše oblečení bylo více bílé než zdi. Jak jsme se spolu smály mému prvnímu kontaktu s alkoholem, a společně řešili problémy Tvé dcery. Nebo jindy, když jsme spolu na táboře jely pro vodu a cestou nám upadlo kolečko kárky….
Tyhle nádherné chvíle už nám nikdo nevrátí :( Nikdy už to nebude jako dřív…
Ale Tobě už je alespoň dobře.. Už tě nic nebolí a netrápí..
Všichni Tě milujeme a všem nám tu budeš chybět :( :( :(