Neprominu

Na opěradle stará flanelová vesta,

a známá vůně bytem zavoní,

tak tudy vede tvá proklatá cesta,

je to stejné jako tehdy...předloni.

-------------------------------------------------

Zažeň chmury - přišel nový den,

zvedni se a pojď životem dál,

dosni o překrásné lásce hloupý sen,

který se ti zase jednou zdál...

----------------------------------------------

Řekl jsi, že vrátíš se až přijde čas,

a já si přála, abys splnil daný slib,

zklamal jsi mě znovu, uděláš to zas,

myslela jsem jen, že mi bude líp.

 

Večer je a já tu stále přemítám,

kolik od té doby uplnynulo let,

slyším hlasy - ale nikdo není tam,

vždyť až tak moc nezměnil se svět.

 

Odešel jsi navždy z mého života,

aby ses zpět nikdy nevrátil,

klubko osudu se ale zamotá,

komu z nás se konec neztratil?

 

Teď jsi nazpět, je to věru podivné,

ptám se proč a stále netuším,

nejsem už tou, která ti přikývne,

na omluvu, která možná slzy vysuší.

 

Do nočního klidu tiše zavzlykám,

pošetilost dohnala tě sem,

tuto kapitolu navždy zamykám

a klíč od ní? Ten si klidně vem.

 

Škemráš, prosíš - ať ti prominu,

ale to já neudělám nikdy, víš,

to se raději na smyslech pominu,

rozhodnutí mé již nezměníš.