Nekonečno jakožto pojetí konečného avšak uvozené jinak

Domnívám, se že nad tak zásadní myšlenkou, jakou je pojetí nekonečna jakožto opaku konečného je patrně nutno se zamyslet zcela a v celkovém pojetí toho co s sebou přináší. Nekonečno není nic matematicky vyjádřeného, pominu-li nám známou značku ležaté osmičky, používané v oblasti intervalů a vyjádření hodnot pro oblasti rovinné geometrie, konstrukci grafů funkcí a dalších. Tak tyto užití známe, nicméně co možná nevíme, je, že nic není nekonečné, všechno je omezené, ohraničené, olemované čímsi. Tyto prostředky čehosi jsou právě tím, co z nekonečna dělá záležitost konečnou. Zásadní problém je v naší mysli. Ze všech koutů vědotechnických vynálezů na nás hledí určitá uměřenost, sokratovké "sofronysé" ,jakési Univerzum, něco konečného, avšak musíme se od této myšlenky zcela odprostit a jaksi eskalovat do vyšší dimenze našeho přemýšlení, neboť jedině tam nalezneme odpověď co jest nekonečno. V článku Univerzitních Nezávislých Novin mi vyšel článek o časoprostoru, jakožto nedělitelné jednotce pojmů, ovšem zde se tedy objevuje jakási hranice, jakýsi peiron (řecky nazváno). Chctěl jsem jen dokumentovat a obhájit myšlenku, že Kosmos, jak dne již víme je konečný, má svoje hranice, avšak se i sám rozpíná, avšak nejsme s to říci, jestli se bude rozpínat do nekonečna, či ustrne-li a bude ukončen. Nekonečnem bych chtěl nazvat něco, co si lze jen těžko představit, ovšem aplikovat tak nesnadnou myšlenku, jakou bezpochyby nekonečno jest není možné bez dalšího pochopení. Voda, vzuch, oheň a země jsou omezené pojmy, ovšem co se v těchto živlech jeví jako nekonečné, jest jeejich abstrakce, i přesto že jsme schopni říci co je voda, sáhnme si na zem, ovšem tyto živly jsou sami o sobě nekoečné, neboť pokud by člověk nepůobil na jejich strukturu a cílevědomě jí neměnil, mohlo by dojít ke setření veškerých kontrastů a oposit, kterými jest definována právě podstata nekonečna. Vše chápeme pouze z kontrastů, které se nám jeví, ovšem co je zásadní na celém smyslu bytí jest, že si nevšímáme těch všech "nekonečen" co nás obklopují a co nás ovlivňují, utváří (možná bezděčně a nevědomky), ale jest tomu doopravdy tak. Přehlížíme věci, kterých je nekonečno. Co je ovšem zásadnější, je že všimnutím těchto nekonečen procitneme do podstaty apeironu, a dostaneme se do slastného pocitu prozření mysli, který je tak důležitý pro filosofii. Kontrastem a paradoxem je,že bez nekonečna by nebylo konečno, něco ohraničeného, neboť konečno "Universum" jest definováno něčím co je zcela dané a jasně definované, zejména při pojetí myšlenek jako je kosmos a vesmír. Rozmyslete a uvažte zásadní otázku, co jest konečného? Je například smrt koncem a nastává pak něco nekonečného. Budeme-li věřit staré tradici, filosofické tezi o přechodu "pneuma" tedy duše, která je člověku vdechnuta při narození a odchází s posledním vydechnutím, pak se nabízí myšlenka inkarnace, respektive její reinkarnace a přechodu do další schránky, kde se usídlí a bude v ní v syntéze žít. A zde právě je to ono nekonečno. Presokratické pojetí vesmíru a života bylo v zásadě určováno mýty, do kterých bylo prozřením vnesen logos. Ano, tak to doopravdy bylo. Zkuste pozorovat drobnosti dnešního dynamického a nepohodlného světa a otevře se Vám všední nekonečno.