Okno – most – lano

Okno – most – lano
Různé obrazy značí různé věci, různé způsoby smrti. Tři zdánlivě neslučitelné slova, při tom stačí málo fantazie a je z nich věta, ne věta spíš souvětí.
Např. Chlapec se dívá z okna na most, na němž je pověšen provaz s návnadou na ryby.

Ale stačí málo a z nevinných obrazů člověk vykouzlí obrazy tragedie.

Příklad 1
Maminka šla do kuchyně připravit něco dobrého na zub pro svého tříletého drobečka (jistě všichni znáte děti, všude lozí, nesmí se nechat chvíli bez dozoru), ale maminka svého chlapečka nechala v pokojíčku na chvilku samotného. Chlapeček byl velice zvídavý a tak lezl všude, kde mohl a strkal prsty do všeho. Když takhle byla u okna postavena židle, chlapeček jako správný horolezec zdatně vyšplhal na židli, to by nebylo samo o sobě takové neštěstí, ale okno bylo otevřené. Chlapeček ze židle přelezl na parapet a už jako akrobat si pochodoval po okně. Maminka mezitím připravila papu pro jejího miláčka a vrátila se do pokojíčku, když v tom uviděla chlapečka na okně. Matka upustila talíř s jídlem. Střepy se rozletěly do všech stran, načež matka vydala zděšený výkřik a chtěla se vrhnout k chlapci a strhnout ho dovnitř, jenže osud tomu nechtěl. Ručičkami začal mávat ve vzduchu jak se zoufale snažil zachytit, ale jeho vlastní váha ho táhla dolů, prostě krutý zákon gravitace, když ztratíš rovnováhu, tak spadneš. Bohužel chlapeček ztracenou rovnováhu už nedokázal získat a vypadl z okna. Jeho křik nebyl ani slyšet, lapal zděšeně po vzduchu jako kapr na suchu a ve zlomku vteřiny bylo po všem. Chlapec ležel o několik metrů níž na zemi, okno sice nebylo moc vysoko, ale stačilo na to, aby pád z něj chlapci zlomil vaz. Jeho tělíčko bylo zkrouceno v nepřirozené poloze zapříčiněné pádem. Matka rychle přiběhla k oknu a dívala se za svým synáčkem. Viděla už jen jeho bezvládné tělíčko, už nikdy neuslyší jeho smích, neuvidí jeho úsměv, radost ani pláč. To vše je teď minulost a matka je teď nyní sama, sama se svým smutkem a vzpomínkami.

Vidíte jak stačí málo, ale takové věci se stávají dnes a denně. Podívejme se tedy dál na další obraz, kam nás zavede.

Příklad 2
Lidé často dělají hlouposti, protože si myslí, že jiné řešení není.
Patnáctiletý student střední školy Michal je jako ostatní kluci jeho věku. Líbí se mu holky, rychlá auta, začíná s alkoholem a sexem. Michal jako každý jiný den jde do školy, dnes má první hodinu matematiku, jeho nejneoblíbenější předmět, ale když vedle něj sedí Veronika, hned mu zlepší náladu. Michal si totiž na Veroniku myslí už pár měsíců a neví jak by ji vyjádřil své city. Veronika očividně byla volná, ale Michal nebyl sám, komu se Veronika líbila. Honza, jeho kamarád, se netajil city k Veronice a Veronika je opětovala. Honzovi s Veronikou to opravdu sluší, ale Michal si to nemyslí a tiše ho to užírá. Nikomu nic neřekne a nemá jak ventilovat své pocity. Chodil do školy ještě pár týdnů jako by nic, ale vyhýbal se Honzovi s Veronikou, moc ho to ranilo, snažil se s tím vyrovnat, ale nešlo to, rána byla moc hluboko v jeho srdci a jeho duši zakryl závoj zoufalství, který nikdo neviděl. Když takhle jednou k Michalovi přišla Veronika, aby s ním promluvila, protože ji trápilo, že se ji vyhýbá, Michal se na ni utrhl a všechno ji řekl, jak ji miloval, jak moc ho ranilo, když si začala s Honzou, jenomže to nebylo nic platné. Veronika se jen smutně usmála a řekla: „Měls něco říct.“ a odešla, aniž by se ohlédla. Michal značně rozhozen z toho rozhovoru odešel ze školy ještě před koncem vyučování a toulal se po ulicích. Nevěděl, co má dělat. Byl v depresi a přesvědčen, že už mu nikdo a nic nedokáže pomoci. Stále častěji a častěji se mu vkrádala do mysli myšlenka smrti jako jediného možného řešení, až na konec zvítězila. Michal se cestou zastavil na železničním mostě a koukal z něj dolů na projíždějící vlaky. Po drahné chvíli bezmyšlenkovitě uchopil zábradlí a přehodil nejprve jednu a pak druhou nohu. Podíval se znovu dolů, naposled si zoufale povzdechl a udělal krok do prázdna. Bylo slyšet jen slabé žuchnutí, všude kolem projížděly vlaky a než si někdo něčeho všiml, byl už večer a Michalova rozháraná duše byla už dávno na onom světě. Když se na druhý den o tragédii dozvěděla Veronika s Honzou, nebylo jim zrovna nejlíp, oba cítili pocit viny, na důkaz jejich přátelství se oba rozešli, i když se velice milovali.

Je to smutný příběh, dva se zamilují do stejné osoby a jen jeden z nich může být šťastný a druhý musí ostrouhat.

Poslední obraz není o nic méně zajímavý než první dva. Člověka může napadnout mnoho věcí, uvidíme, co z toho bude tentokrát.

Příklad 3
Dva mladíci ve věku dvaceti let, oba dobří kamarádi, jsou zkušení horolezci a tak se domluvili, že o víkendu vyjedou na hory a slezou si nějakou skálu. Oba se pečlivě připravovali, zkontrolovali vybavení, zda mají vše potřebné lana, skoby atd… v pořádku. Nenechají přece nic náhodě, znají moc dobře případy, kdy horolezci podcenili vybavení nebo přecenili své síly a dopadlo to špatně. Po důkladné kontrole se vydali na cestu, jeli vlakem, protože to byla nejlevnější doprava a taky nejpohodlnější. Když přijeli do cílové stanice, nadšeně vystoupili a rozhlíželi se po okolí, zhluboka vdechli čerstvý vzduch do svých plic. Pohled na hory je vždy ohromoval. V místní samoobsluze ještě dokoupili zásoby, nějaké čokolády, banány, prostě vše, co dodá dost energie a málo to váží. A pak konečně vyrazili. Šli po lesní pěšině, kterou vyšlapala zvěř a prodírali se k úpatí hor. V lese byli slyšet jejich kroky až na míle daleko a každé zvíře o nich vědělo. Když se konečně dostali z lesa ven, před nimi se tyčil obrovský horský masiv, bohužel zjistili, že se ocitli na špatné straně hory, stěna, která je teď čekala, byla ta nejnáročnější ze všech, ale jako zkušení horolezci to vzali jako výzvu a neváhali ani na okamžik, vytáhli lana, karabiny, skoby, vše nutné a ještě jednou provedli kontrolu vybavení, i když si mysleli, že s jejich zkušenostmi je to zbytečné. Výstup byl velice obtížný, hledali chyty, které byly na dva prsty, celou váhu nesli na rukou a spoléhali se na skoby, lana a své síly. Stoupali metr za metrem, vbíjeli skoby do skály, která byla tvrdá jako beton a najít v ní skulinu bylo umění. Když vyseli na stěně jako pavouci už dobré dvě hodiny náhle začala povolovat jedna jistících skob, až vypadla, ale to se ještě nic nestalo. Mladíkovi, který byl napřed se smekla noha a najednou spadl pět metrů volným pádem a vysel jen na jistícím lanu, které měl k sobě připnuté jeho kamarád. Oba dva kluci byli v šoku z toho co se děje, ale neztráceli hlavu. Mladík na laně se zklidnil a přestal se zmítat a jeho kolega přemýšlel jak mu pomoct. Když si vzpomněl, že má mobil v kapse, opatrně jej vytáhl a zavolal pomoc, vysvětlil co se stalo a kde jsou. Záchrana se dostavila rychle a do hodiny, byli vyproštěni, měli veliké štěstí, že měli dobré lano, jinak by to dopadlo špatně.

Vidíte tady byl k tragédii krůček, malá nepozornost, zanedbání a mohlo to skončit smrtí.
Proto koukejte na každý obraz z více perspektiv, nejsou to jen slova, které pojmenovávají věci. Od těchto slov se odvíjí spousta příběhů, možností a ne všechny dopadnou šťastně jako poslední příklad. V dnešním světě převládá pesimismus a skepse, takže dobrých konců je pramálo.