Proč lidi pořád spěchají?

Proč se pořád někam ženeme? Proč se na chvíli nezastavíme? Kdo z vás si všiml, že je podzim? Vy? A podle čeho? Podle data v kalendáři? Ale všimli jste si toho zbarveného listí popadaného na zemi, slunečních paprsků hledajících poslední útočiště v korunách stromů nebo ptáčků sedících na (skoro) nahých větvích?
Všechno kolem nás plyne v harmonii, jenom my chce všechno rychle. Nic nebude rychlejší. My jsme si vytvořili svět spěchání a nesmyslně vysokých nároků na každého jedince. Všichni chtějí být nejlepší, všichni chtějí "něčeho dosáhnout". Proletíme životem bez zastavení. Nebereme ohledy. protože my jsme my. Ne nikdo jiný, ale my. Kdo je spokojen s životem? Skoro nikdo. Všichni chtějí víc. Víc peněz, víc úspěchů, lásky, přátel, dětí, pohody. Ale podívejme se na sebe. 6eneme se za úspěchem jako za vidinou peněz. Pak se divíme, že se nám bortí milostný život a ztrácíme přátele. Jenže bez lásky nejsou děti a bez dětí není pohoda. Zkuste se někdy zamyslet. Posadit se, sledovat přírodu a nasávat energii. Jednou za čas si řekněte, že jste sami se sebou spokojení. Usmějte se a řekněte si, že se máte dobře. Že nic nepotřebujete. Pak se podívejte na svět kolem sebe a třeba najdete velké množství věcí, kvůli kterým se můžete radovat. Že nevíte, kde začít? Pak jste se asi dívali špatně.