Co všechno může být láska?

Co všechno lze chápat jako slovo láska?

Otázka prostá, s odpověďí bychom mohli být zlomkem vteřiny hotovi, avšak je to nesnadnější než by se zdálo. Stojí to za hlubší úvahu, vedenou smyslem.

Láska není jenom to tělesné, to co vzplane mezi dvěma, nebo více lidmi, to co nás bytostně "svazuje" s někým, nebo s nějakými. Láska právě je odpoutanost v tom smyslu, že většina jí tak chápe. Ovšem to není láska. To je pouze lidskost, její pokaženost a pudovost a to co nutí lidi k nepochopení její hlavní podstaty. Láska není to, že měkoho máme rádi, to že mu dáváme najevo naší náklonnost k němu, že se s ním držíme za ruce, a jiné.

Jde o hlubší vztah milujícího a milovaného. Nemůže být milujícím taktéž někdo jiný, a ne jenom člověk? Nemůže nás "milovat" např. zvíře, země, příroda, nebo Vyšší?

Může.

Já si nepředstavuji a ani nechci aby si ostatní lásku představovali a vykládali jako něco co není vidět. Stejně to většině lidí nedojde. V pravém pojetí není "filein" nějaká touha smyslová, nýbrž ta nesmyslová, ta co nás vede duší, avšak zastřená, jaksi rozmazaná a neviditelná, promlouvající k nám skrze něco, co lze pochopit pouze tím, že prozřeme, nahlédneme k ní a necháme se jí "spoutat" a následovat její "hlas", budeme putovat za ní.

Problémeme dnešní doby jest to, že mnoho lidí si neumvědomuje, že máme kolem sebe více jsoucen, které by dokázaly naplnit naší "dušičku", naší psyché, která tak prahne po tom, být něčím naplněná.

Mnoho lidí uchopí a následuje lásku nepravou, jaksi zjevnou, tu kterou není nutné hledat, tu která se zjevuje kdekoli a je jaksi v podstatě povrchní a jednoduchá (protože je zjevná a nečiní nám obtíže jí hledat, objevit). Vykládají si lásku tak jako že "ona musí mít jeho a on jí",nebo "on jeho a ona jí", jinak že prý to není láska. Tohle je ale mylné, ba dokonce i neodpovídající.

Láska lidská je bludem, stínem lásky ke všem jsoucnům, které tady máme. Svět je tvořen ze jsoucen a člověk (tak zhruba 95% lidí si to tak vykládá), že člověk je tu pro člověka, že mezi nimi vzplane láska, a ta přeroste třeba dále. Zkrátka pořád se tu chápe jakási láska položená, např. křesťanstvím, tedy souslednost, láska, rodina, nový život, tedy reprodukce dalšího a na tu lásku ostatní se nehledí, pomineme-li Vyššího.

Hledáme vůbec (ta 5% menšina) takovouto lásku tělesnou a jaksi prostou a jednoduchou, nenaplňující naši "psyché". Ne, nikoliv. Musíme se zvednout, obrátit hlavu vzůru ke kosmu, k tomu celku veškerenstva, které postihuje veškeré jsoucna, tedy i člověka a klást si otázky, co že to je láska, případně kde ji lze nalézt.

Lásku nalézáme (myslím 5% většinu), třeba u jakési touhy pořád dostihovat to co nám uniká a to čím nikdy nebudeme. Chceme nemožné a v tom je naše touha, naše láska, naše chápání. Ať je to moudrost, vyšší prozřetelnost, otevření zaslepených očí a vyvedení duší na světlo, a nebo cokoli jiného. V rámci veškerenstva je potřeba prošetřit veškerá jsoucna, což se nám asi stejně nepodaří, abychom na ně mohli nahlížet a chápat je v celku všeho bytí.

Ontologie (nauka o bytí) je velmi důležitá pro pochopení blubů a jakýchsi mylných svodů, které jsou tu na nás vystaveny. Život je bojem a otcem všeho (Herakleitos). Musíme bojovat proti špatnému výkladu a pochopení slova láska a bojovat za jeho správné pochopení a vyvracení mylných a nesprávných výkladů.

Kdo bude oním bojovníkem za správný výklad?
(Odpovězte si sami.)

Nebudeme to my, my již osvícení, pochopivší podstatu života. Protože jestliže si neuvědomíme smrt, pak si ani neuvědomíme jakousi ohraničenost, olemovanost našeho života a to, čím ho chceme naplnit, a jak ho hospodárně využít a nikoliv ho pouze prožít, velmi stroze, soukromě a jednoduše.

Bojujme, za hodnoty správného lidského života!!!