Svatý Augustín a jeho obrat

Kdo to doopravdy byl svatý Augustin. Byl to filosof, poutník hledající smysl a štěstí, nebo zcela ztracená existence? Mohu-li toto blíže osvětlit, jde o velmi impozantní a fascinující osobnost. Svatý Augustin se narodil v r. 354 v Alžírsku (v Africe). Zásadní je chápání postojů rodičů ve vztahu k víře,proto to tu uvádím. Otec byl pohan a matka křesťanka a to mělo pak důsledky. Studoval gramatiku, a rétoriku, ale důležitější bylo, že on sám naprosto nenáviděl řečtinu a také latinu. Tu nemusím ani já, nicméně můj vztah a jakási averze a odpor je dán neznalostí, třeba si ji v budoucnu oblíbím a při troše štěstí si přečtu sv. Augustina v originále. Nicméně k věci, filosofové mají být pragmatičtí. Takže pak byl učitelem řečnictví a procházel velmi silným a velmi kontroverzním duševním vývojem. Fascinuje mě na tom právě jeho postoj ke konvertitě, tedy k obrácení se. Četl Cicerona, později i Platóna, a ztotožňoval se se Stoiky. Že vedl manichejské učení, nebylo tak od věci, byl okouzlen otázkou dobra a zla (která ho tak zmítala) a právě snad tím, že nedostával na tuto otázku odpověď. Později se seznámil s biskupem Ambrosiem a ten na něj velmi zapůsobil. Ovšem nutno dodat, sv. Augustin vedl život velmi bujarý, ne snad Dionýsky vedený, avšak měl nemanželské dítě, a ženu se kterou doposud žil opustil. Je to snad velmi tristní a nezodpovědné, nicméně úmysly vedoucí ho k tomu by ho mohli ospravedlnit, avšak jen do té míry, že by to mohl nějak napravit, což se mu povedlo. Když už celý životem podlomený seděl v zahradě, uslyšel hlas a nechal se jím vést. Po tomto obratu se naprosto změnil, přestal vyučovat, neprováděl řečnictví a po přijetí křtu žije v Africe jako mnich. Teď je ta správná chvíle položit otázku. Není to právě ten impuls, ten zlomový okamžik a mezní hodnota, která nás uvede na cestu otázek, na cestu filosofického tázání se, co např. je život, jak ho naplnit, případně čím? Já bych řekl, že ano. Když hledáte odpovědi, a nedostáváte jich, zkoušíte se tázat jinak, avšak nedaří li se vám ani takto, jdete v tázání dále a hledáte smysl jinde. Smrt jeho matky ho velmi uchvátila, a dovršila tak proces metamorfózy, tedy proměny z člověka na oduševnělou bytost, mající psýché. Ovšem nejemocionálnější prožitek je asi smrt jeho syna, kterého zvěčnil spisem De magistro – O učiteli. A pak se velmi radikálně obrátil a začal používat násilí. Proti donatistům, proti herezi a jiným. Nesouhlasil s kacíři a to bylo osudné. Proč jsem tuto úvahu nazval: „Kdo to doopravdy byl svatý Augustin?“. Protože je docela možné, že leckdo z nás by mohl být ovlivněn tímto autorem do té míry, že by se pokusil jeho život zmapovat. Ale jde o úvahu. Nad čím v tomto případě uvažovat? No není tu třeba otázka, proč se nechal pokřtít avšak nenaplňoval podstatu Desatera, tedy neublížíš bližnímu svému, avšak sv. Augustin ano? Vedlo ho k tomu složitá situace, zahlcující ho prací, obtížemi a psaním, nebo něco jiného? Kdo byl doopravdy jeho syn? Nebyl to snad předobraz, jakýsi tichý hlas vedoucí ho k rozpomenutí a uvědomění si svých činů. Možná ano, ale proč by se ještě měl hlas jaksi jevit? Nejde o jakousi přísnou žádost k následování a zpytování činů ve svém životě? Vlastně je položeno víc otázek než je zdrávo, takže raději skončím. Chci jen závěrem zaujmout postoj k tak rozporuplné osobě, jakou sv. Augustin, Otec Západní filosofie, byl a dodat, že takový osud má málokdo, protože je na tom zřejmé, že jeho konverze ho dovedla nakonec k tomu, že mohl prožít alespoň zbytek života s nějakým smyslem, jak ho využít. Leckomu z nás, se nepodaří najít si smysl života a vlastně životem jen proletí a pak zemřou. Je to správné, nebo ne?

……….