O co nám v životě doopravdy jde?

Jestliže bych pominul příliš obscéní a proklamovanou a taky trošku suchou reklamu, na jednoho nejmenovaného mobilního telefonního operátora, rád bych uvedl to, o co v životě dooprvady jde. Jde nám o to, že musíme život prožít a nebo jej naplnit. "Život je jen jeden, stejně zemřem, tak proč bych ho měla hrotit", nebo "Když jsme tu, tak to rozjedu", nebo často parafrázovaný termín jednoho básníka (tuším že Fr. Gellnera), "Po nás, potopa". No neuvádí nás tyto termíny k tomu, abychom se vydali na tuto cestu? Jestli ano, jděte já poděkuji a zůstanu a půjdu cestou svojí, třeba i sám. Jde nám vůbec o život jako takový a nebo o jeho vyplnění. A víte kdy si toto uědomíme, když se z permanence stane konverze, tedy v období emanence a jakéhosi zlomového prahového místa, za které už nemůžem. Jestliže sv. Augustin řekl, že je-li Bůh, tak kde se bere zlo? Dovolil bych si skromný výklad a odpověď na tuto otázku. Jestliže předpokládáme, že dobro, láska a jakási eudainomia (termín Aristotela pro blaženost) vychází od lidí, pak tedy dobro je od lidí, zprostředkovaně od Boha, pak tedy i zlo je skrze ztělesněné lidy od Boha. Pak tedy se nabízí logika, že jestliže A, a jestliže B, pak určitě C. Tedy jestli je Bůh dorbý a zároveň zlý, nemá tedy žádnou vlastnost, neboť negací dobra zlem se nám pomyslná rovnice vyrovná a na obou stranách nám zůstane nula. Říká se tomu zápas s nulových počtem. Tedy, je doopravdy dobro a doopravdy zlo? Vždyť sám Platón říká, že člověk se rodí dobrý (on byl známý jako porodník duší) a špatným se stává. Špatným se stává z neznalosti, neznalosti toho co je správné a správné je podle něj to uměřené, spravedlivé, čestné a tak. Takže se nabízí otázka, o co nám doopravdy v životě jde. Jde nám v životě vůbec o něco, tedy buď o dobro, nebo o zlo a nebo vůbec o nic. A jestliže právě o nic, nejsme vlastně ztracené duše. Musíme v určitých chívlích zaujmout určitý postoj, neboť uvědoměním toho, že takový postoj zaujmeme se dostaneme d míst, která mohou býti lepší, nežli místa bez pozice, bez postoje. Žít v nocotě, nihilismu je to nejhorší. Není tu ani víra, ani láska, ani štěstí ani očekávání. Je to to nejhorší co nás může potkat.

Usilujme o to udělat z prázdných slov, které jsou všude kolem nás něco doopravdy božského, ne ve smyslu Boha, ale něco ve smylu tak pěkného a tak nádherného, až si to ani neumím představit.