Upír ve skříni, část dvacet

2. slohová práce

Irene Sýkorová

3.A

Vyprávění

Téma: Mé největší tajemství

Byla to sobota jako každá jiná. Probudila jsem se o půl desáté a okamžitě věděla,
že chci ještě spát. Hluk vysavače  mi to však neumožnil. „Vstávat,“ budila mě matka. Za sebou tahala na hadici tu hlučnou věc do mého pokoje. „Vysávat, utřít prach a pak mi pomůžeš s obědem,“ úkolovala. „Nedělej, že spíš. Já vím, že už jsi vzhůru. Tak hybaj z postele,“ odhalila mě.
Odešla. Zívnula jsem tak mocně, že bych spolkla celou postel. Vracela se. „Koupila jsem nějaké lapače molů,“ řekla. „Snad to zabere. Včera jsem jich zabila šest. Musíme probrat věci a zjistit, odkud lezou. Dám ti ty lapače do skříně, aby ti nesežrali oblečení.“
„Ne, mami!“ vykřikla jsem a vyskočila z postele. „Neotvírej ji!“ zaprosila jsem.
Každý člověk má své největší tajemství a to mé se nachází ve skříni. Asi mi to nikdo neuvěří, ale žije v ní upír. Známe se už dlouho, je to můj nejlepší kamarád. Upíři nejsou tak odlišní. Vypadají jako my, jen mají dlouhé tesáky, sají krev a schovávají se před sluncem.
Máma na mě nechápavě zírala. „Proč? Co tam schováváš?“ uhodla.
„Nic,“ zalhala jsem a zády kryla skříň. „Nic tam není. Dám tam ty lapače sama. Ukaž,“ vytrhla jsem jí zabijáky molů.
Nechápavě na mě zírala. „Zbláznila ses? Uhni! Co tam máš? Drogy? Cigarety? Alkohol?“ hádala s paranoiou rodičům vlastní. Odstrčila mě od skříně.
„Neotvírej ji!“ varovala jsem mámu podruhé. „Je tam hromada špinavých zapáchajících ponožek. Prosím.“ Pokud ty dveře otevře, nejen, že můj upír bude prozrazen, ale slunce by ho mohlo zabít. Máma nevypadala, že by uvěřila mé lži. Rozrazila dveře skříně dokořán.
Nepohnutě a bez dechu jsem sledovala, jak pátrá očima po dnu skříně. Srdce se mi zastavilo. Tohle se nemělo stát. Mé největší tajemství vyplavalo na povrch.
„Máš tu fakt nepořádek,“ řekla máma a podivila se: „Co tu dělají ty knihy?“ Zběžně popřehazovala několik mikin ve snaze je urovnat. Sebrala mi lapač a pověsila ho dovnitř. Když nenašla žádné stopy po drogách a cigaretách, ale jen Válku s mloky, popuzeně odešla. „Chováš se divně.“
Ve skříni nikdo nebyl. Jak je to možné? Kde je? Kde je můj upír? Copak se rozpadnul v prach? Slunce ho nemohlo tak rychle spálit. Nebo se mi to vše jen zdálo? Možná jsem tam tu knihu dala sama. Nerada čtu.
Kam se poděl?



Je to zajímavé Irene. Když jsem vám zadávala téma, myslela jsem, že napíšete spíš něco z vlastních zkušeností. Máš velkou fantazii.