Proč slavíme Vánoce, proto že...

Co doopravdy jsou Vánoce?
No není to jen jakýsi křesťanký svátek?
A víte že ne, protože si každý vykládá Vánoce jinak. Někteří darují dárečky (na Šťědrý den), odtud ten název, že jsme štědří a uštědříme někomu blízkému dáreček, jakousi vzpomínku a memento, že ho pořád nosíme s sebou a že na něj nezapomínáme. Vánoce jsou o dost složitější. Snad, možná se narodil v Betlémě Ježíš Kristus, jakási epochální postava z dějin, zasahující až do dnešní doby jako memento a symbol učitého hnutí, a nebo ne. Jestli se narodil, dneska těžko potvrdíme, či vyvrátíme. Každopádně se pro tuto úvahu dohodněnme, že tomu tak bylo. Byla vidět hvězda a přicházeli se Symbolu klanět lidé. Proč? Protože od proroka věděli že se narodil Spasitel, jejich vůdce, jejich naděje. Odtud je to Bůh, protože dokáže řešit lidské problémy, lidi kárat a lidi odměnit (nesmíme se mu nikdy a v ničem rovnat). Tuto smělost odmění různými tresty, to známe z různých příběhů. Nicméně nemohl být Bůh třeba jen normální dítě, normální člověk, který měl určitě jakýsi trochu odlišný způsob života, jednání a jaksi se až později vytvořily dějiny, aby podložily veškerá fakta a reálie týkající se jeho osobnosti. Chci podotknout že vím, že o osobě se hovořit nedá, nicméně. Nemůžu říci osoby, protože jestli byl osobou, nebo jinou jsoucností, nelze posoudit, nicméně zpět k Vánocům. Měli bychom projevit lásku, porozumění, soucit, jakousi vstřícnost a uvědomit si, že možná o nás "pečuje" někdo, o kom ani nevíme, a možná jsme ho ani nedocenili. Nemůže to být on, jakožto strůjce všech našićh úspěchů a neúspěchů v důsledku našich špatných přístupů? A víte že může. A ono tom tak je. Špatné vztahy mezi lidmi (smrt, rozchody mezi partnery, ztráta povolání, tedy toho k čemu jsme povoláni, ale od koho? To je další problém, řešitelný další úvahou, nicméně jděme k věci; zdraví, nezdraví, smutek, no není to tím, že jsme nenašli nikoho, kdo by o nás, o nás jakožto nenapravitelné "Duše" pečoval? Asi ano, nicméně nemusí jít o Boha v pravém smyslu. Může jít o "kosmickou sílu, sílu jinou, neobjevenou, jakousi sílu naší víry, ale ne v Boha, ale v něco jiného. Víry v naší pokoru, v naší nedokonalost, v naší deformovanost v to, že se nikdy nedobereme toho Nejvyššího, toho božského. Pořád budeme jen smrtelníci, kteří hřeší, kteří by rádi byli jako bozi, slavili Dionýsské slavnosti, veselili se a užívali života, ale jaksi nás přemáhá chtíč. Touha vnější krásy a ne té krásy vnitřní. Té, která se nedá odhalit na první pohled. Proto nevěřte na "lásku na první pohled" (love on first seen). Je to blbost, protože zdání klame. Nikdo přeci neni dokonalý a to asi tak nejvyšší chtěl, že někomu dal tvářičku jako filmové Star, a někomu zase jiná nadání. Prostě vnějšek není důležitý, a o opaku se přesvědčuje jen těžko. Většinou podlehnou lidé pohledu, tomu smyslovému, tomu co vidí, cítí, na co si mohou sáhnout, ale to co mohou pochopit rozumem, na to se nezaměřují. A v tom je zásadní chyba, řekl bych chyba Mattrixu. Jak souvisí Mattrix s Vánocemi? Hodně. Nebýt Vánoc, nebýt toho počinu narození, nemohli bychom si zpívat koledy, ujídat stejně tak nezdravé cukroví, jíst barbarsky kapra, který je prostě jaksi obětován (snad ne Bohu, ten by jistě kapra nechtěl), nýbrž našemu chtíči a paradigmatické tradici. Prostě neměli bychom stromeček, pod kterým většinou vždy něco je. Co ale kdyby Vánoce nebyli? Kam bychom dávali dárky, případně dávali bychom je vůbec? Proč? Kdo by si na dárky v tento den vzpoměl, když by neměl důvod. A hlavně nejedli bychom kapra s salátem a nedávali bychom prezenty pod stromeček a nechodili bychom na mše. Vše je spojeno s našemi smysly. Vnímáme jenom to viditelné. To co není vidět pro většinu lidí neexistuje, protože to "vědci neprokázali", smyslově. Kdyby nějaký myslitel neřekl svítí na nás Slunce, jak bychom tomuto tělesu říkali a uvědomili bychom si vůbec podstatu Slunce? Těžko. Kdyby se Archimedes nekoupal ve vaně, neměli bychom s jeho výkřikem "Heuréka" zákon o vztlaku a jiné věci. Prostě jsou i věci, které nejsou vidět a oni jsou. Viděli jste někdy svým okem atomy, a nebo černou díru? A jak je možné že již v 5. stol. př. n.l. a možná i dříve to již Demokritos věděl, že existují atomy a přitom je neviděl? Není to zázrak, jakási božská vědomost a osvícení? Žasněme nad tímto, alespoň teď, prosím. Uvědomili by jste si atomy, bez Demokrita? Já teda, i přesto že se pokouším nahlédnout do filosofie, bych to nedovedl. Jsem prostě jen jednou ze zbloudilých oveček, z těch hříšníků, kteří se snaží o to dosáhnout toho božského, avšak stejně dopředu vím, že to nejde, ale v tom je ta moje záliba, to co mě dodává tu sílu, jít do toho. To je to, proč jdu dál, protože tím že to nejde, to chci pořád nabourávat, až se tam dostanu. Ale teď zpět k Mattrixu. Bylo vědecky dokázáno, že zdí lze projít. K tomu přistupuji trochu se skepsí, stejně jako k internetu, mobilům, automatům na kafe a všem technologiím,které jsou kolem nás, že kdyby měl člověk nejméně 1000 a více životů, že by prošel zdí. Je to jakýsi matematický výpočet a doopravdy to funguje, ale pouze na papíru, nýbrž má člověk, opět vědecky, jen život jeden, musíme chodit dveřmi a ne zdí. Tolik Matrix, ale je to velmi zajímavá myšlenka. A teď zpět už opravdu k Vánocím. Ve filosofii jde slučovat Mattrix, Vánoce, Ježíše Krista a mobil úplně snadno, jenom musíte vědět "Jak na to?" A o tom vědění jak na to je celá filosofie, celý život.Jak na něj. Jak ho uchopit správně a není to to, co hledáme, jaksi zakoušíme celý život a málokdy se dostane odpovědi. Ano je to ono.

Závěrem shrnu. Vánoce jsou ale i nejsou, jak se to vezme. Vše je relativní. I náš život, i naše zdraví, i Ježíšek, na kterého se každé malé děti těší, i naše láska, i naše přátelství, i naše každodennosti. Vše je jen relativní. Ohodnoťte prosím tuto úvahu opravdu kriticky, se vší vážností a komentujte ji, zajímaly by mě postoje k tomuto uvedenému tématu.