Navždy spolu

Stáčím zrak k čerstvě osázenému hrobu,

tlačí mě slzy, kterým chci dát svobodu,

věřím, že do stala jsi se ke svému bohu,

avšak bez Tebe, má lásko, žít již nemohu!

 

Byla jsi mojí kůží,

součástí mé duše,

dnes Ti nesu růži,

žít nelze jednoduše…

 

Trápím se, kudy chodím,

umírám na kříži přitlučen hřeby,

v iluzích mořských vln se mátožně brodím,

hledám cestu záhrobím skrz Věčné břehy.

 

Byla jsi mými myšlenkami,

součástí mé duše,

protloukám se osamělými chvilkami,

a věř, že bez Tebe, žít nelze jednoduše…

 

Ach, proč jsi tak vzdálená…

 

…na tisíc honů…

 

nemohu – a padnu….vedle Tebe.

 

S Tebou mi bylo vždy nejkrásněji,

a skutečnost, že se už neprobudím

je mojí největší nadějí….

 

 

kéž blesky prosvitne andělské nebe.