Konec...?

Když Ti ranní slunce radost nepřináší

Máš pocit, že byli časy kdy jsi býval radši

Že je to tím, že Tě život zkouší

 

Zas čeká Tě další prázdný den..

Sám se svým starým psem

Zas budeš koukat jak Ti život mezi prsty mizí

Chceš sice vstát a jít mezi lidi

Jen Tě pořád doma něco drží

Chybí Ti jiskra kterous míval v očích

Holky se už dávno kvůli Tobě neotočí

Vzdáváš boj, aniž bys na to pole vkročil

Není síla kterous míval v pažích

Není síla ani ve Tvé mysli, je jen

prázdno které zbylo po těch letech žití

není síla co Tě nutí, obout boty tolik prošlápnutý

obout boty a vběhnout do života

do života který kdysi

žil Jsi plně a nevnímal krysy, které z úspěchů Tvých tyly

A teď Jsi tam, kdes nechtěl vstoupit

Pusťte mne ven křičíš, ale nevykročíš

Nevykročíš ani boty neobuješ

To je konec, brečíš, to je konec

 

Zůstal Jsi sám, opuštěnej

V levným chlastu neustále naloženej…

Zůstal jsi sám, sláva je pryč

Proč stále hledáš ve vzpomínkám klíč

 

Tak sakra vstaň a obuj boty nový

Vyběhni ven třeba v noci prosincový

Vyběhni ven a přestaň zase vnímat krysy

Užívej života tak jaks to dělal kdysi

Na holky zas vesele mávej a klidně všem zas všechno dávej

 

Dávej a neptej se kdy vrátí…