Osud

Nedávno jsem labuť spatřila,

samotná po jezeře bloudila,

na Tebe myslet jsem začala,

Tvá podoba ve mě ukvetla.

 

Visela jsem nad propastí,

pode mnou zem a chrastí,

sama bych to nezvládla.

Tvá ruka mi však pomohla.

 

Teď stojím na pevné zemi,

velké štěstí mě potkalo,

při tom tak nevinně to začalo,

nikdo nic nevěděl,

asi osud to tak chtěl.