KRÁL

Myslel si, že je král

a se slovíčky i city si jen hrál...

Takovou lásku však dosud nepoznal,

snad se chvílemi i sám zamotal...

Snad sám nevěděl už kudy kam

a chvílemi se ztrácel - to je klam.

Myslel si, že spoutá světlo

a vše, všechno mu bylo jedno...

Jak  šachové figurky padali lidé kolem,

ani se neotočil říci jim sbohem.

Falešný, černý je tento král,

už tuší, že vážně prohrál.

Faleš postavila jen falešné zdi,

a na ty já nehraju - takže ty zdi

klidně si nechej, milý králi,

jsem ráda, že nevidím je už ani z dáli...

Natož tak stále v nich být

a s falešným červem v nich žít...