Ráno

Ráno rozkvetlo ve slunečních paprscích,

vyšívá mlhu v korunách borovic a strážných dubů.

Jelení říj troubí na větrné hoboje

a jeho halali probudilo tě z nočního spánku.

 

Začíná den nesplněných přání,

kolik jich máš?

Kolik má nezkrotná touha.

Zadívala jsi se podzimu do očí,

malíři o tisíci paletách.

 

Namaloval i tvá slova,

která mi slunce šeptá s poledním zvoněním kostela na návrší.

Usedám na okraj oraného pole,

beru půdu dlaní, přivoním,

tak voní i láska, tobě do srdce vložená.