Pustá pláň

Slzavý údolí,

bezmoc a tupej tlak,

žíly jak bez krve,

všechno teď vydržíš.

Jsi slepá kolej,

bez páry mrtvej vlak,

přestaň se litovat,

být sám si zasloužíš.

 

Smutek a vzpomínky,

na tisíc světlejch dní,

i na ten jedinej,

kdy přišla navždy noc.

Zabal se odejdi,

nečekej naivko,

že někdo přijde na pomoc.

 

 

Přejdi tu pustou pláň,

na konci Aljašky

a minulost hoď na oheň.

Dopis cos napsat chtěl,

jak trosečník do flašky,

ten nikdo nečeká,

tak na NI zapomeň.