opuštěni

když jsem tě viděla naposled smál ses a natahoval si ke mě své ruce.Zvláštní je že si snad ani ty sám netušil že za dvě hodiny to se mnou ukončíš jen tak bez emocí bez lítosti.Niní je to týden čekala jsem jestly se ozveš omluvíš,ale nic jako bych pro tebe najednou už nic neznamenala ty jsi mě přece miloval tedy říkal si a psal si mi to velmi často...že na mě do smrti nezapomeneš že bys nemohl být beze mě a tak dál,proč bys mi lhal?

Přemýšlím nad tím že tě potřebuji bez tebe jsem ztracená....miluji tě jako člověka vážím si tě byl jsi pro mě jako moje rodina přesněji řečeno myslela jsem že časem budem rodina.Myslím že ten pocit co ted mám dobře znáš tebe taky někdo opustil byla to tvá biologická matka natahoval si na ní hned po porodu ty svoje malinký ručičky a čekal jsi že tě zahrne láskou a péčí nevim proč to se tě vzdala asi k tomu měla důvod,ty si ale čekal že jednou se ti ozve až budeš plnoletý a ona se neozvala nikdy.Ted znám ten pocit vím jaké to je když se tě někdo jen tak vzdá jako náký věci kterou už nepotřebuje .Možná že ses vzdal nevědomky i ty svého dítěte...možná to máte v genech co milujete dáte pryč.

Hodně často si používal větu já za to nemůžu a možná je to pravda možná za nic nemůžeš měl jsi těžkej život...a já se tě nevzdam navždy tu pro tebe budu kdybys potřeboval víš na koho se můžeš obrátit třeba i za několik let.