Žlutá, modrá, žlutá, rudá...

Žlutá, modrá, žlutá, rudá...

Jsi barevná atmosféra mého života. Jsi škálou mnohá barev v serpentýně mých záporů. Jsi dvě, tři, čtyři a já jsem jedna. Rozvíjíš mou mysl do nejvzdálenějších okamžiků a nejhlubších smyslů. Nahráváš si mě o půlnočních vzdesích. Neříkáš jak mi to sluší. Nerušíš auru teplého místa.

Vyvíjíš se v časném ránu, uspořádáváš své chutě první cigaretou, otáčíš listy, v těle hledáš smysl pro svůj život. Nerozlišuješ mě, sebe, postel napůl chladne. Vnější líc zastíráš hloubkou rozporuplných myslí, které tě tvoří. Utíkáš snad před tím, co tě nejvíce miluje a tím dopřáváš tě milovat ještě víc. Nevíš, jak pojmenovat tu tělní dutinu, která sama neumí mluvit, ale brání tvým slovům. Jsi Planeta z nepřátelské dimenze ustálená v mém bytě.