Dospělost

Dívám se z boku a slyším Tvůj smích - smějeme se společně, ticho po schůdkách,

vymýšlíme další naše dobrodružství.

Do našeho světa nikoho nepustíme, pouze my, věčně bláznívé a náš den plný prožitků.

Dívám se na tebe zpoza stromu, hledám a našla jsem Tě: Tady jseš! a ted´ ty hledej mně!

Měsíc po měsící zdá se být nekonečný a když nás rodiče zavolají, vrátíme se domů:

Kde jsi byla naše milá?

a já odpovím:

S nejlepší kamarátkou a zítra půjdeme na naší louku znovu.

 

"Podívej se, tyto hodiny společně zakopeme pod zem, hluboko a nadobro, tajná dohoda naší věčné důvěry.

Nebe modré v letný den.

Dnes, napadlo by mě to, ale tenkrát nikdo nemohl vědět, že hodiny ze zlata nerezaví.

Kde je náš míček? Hledám ho, marně hledám, chtějí mi darovat nový, no ten má díry.

 

V mrazivý prosincový den , sníh mi bije do tváří, na které přibudla jedná vráska.

Oblékla jsem si kabát, šla jsem tě hledat..

Už nejsme děvčata, už víme co je  a není láska.

Za domem je ulice a ta vede ke škole.

Zavřu oči a jako kdysi, vyberu se za tebou na naše známé hřiště.

Mráz brání mé představě, těžko se dýchá...

Z našeho hřiště zůstalo........spáleniště.

Lucie Z.