Nejsmutnější z nedělí

V neděli ve 23:05, jsem poprvé umřel,

a zhroutil se mi svět.

A když pak další dny,

jsi začla pálit mosty,

tak umíral jsem stále znovu,

po druhý,

po třetí,

po desátý,

po stý.

Mám v hlavě prázdno,

vlastně ne, mám tam Tebe,

Nejím a nespím,

sluníčko nesvítí,

v srdci jen mráz co zebe.

Vím, že se nevrátíš,

i když bych tak moc chtěl,

Telefon v mojí kapse mlčí,

asi jsem ohluchl, nebo on oněměl.

Pohřbenej za živa

a naloženej v lihu,

za krkem cítím života tíhu.

V očích mám smutek

a taky fotky Tvý,

ze rtů mi úsměv někam utek,

láska co ztratil jsem,

teď někde jinde spí.