Co zůstane?

Kolik slov v naší kuchyni,

zbyde po raním čaji.

Kdo z nás si ruce ušpiní.

I když sedáváme tam jako bytosti co léta se znají.

Kdo konečně řekne co někdo z nás už musí,

kdo to zkusí,

vždyt už nás to příliš dlouho dusí.

 

Kolik pozdravů nevyřčených každý den skrýváme

když ty i já zavíráme dveře svým chladným odchodem,.

Je již teskně málo toho, co my dva máme.

Není co si chránit, asi není ani už proč, ten zbytek si klidně vem.

 

Mám ted v sobě prázdná místa,

jsem si jistá,

že city zeslábly, láska ochabla

jak květina touha postupně ovadla.