Když je koníček, trnem v oku...

Mám zálibu, která se nesetkává v našich končinách s příliš kladným ohlasem. Miluji totiž seriál Digimon. Lidé si nejčastěji vybaví, pokud jim to už něco řekne, že jde o něco podobného na způsob Pokémon.  Přičemž často křičí kopie, aniž by o tom něco věděli. Nestačí jenom vidět pět minut....

 To, že je mám ráda je kupodivu pro občany naší země mnohdy těžce stravitelné. Což je tak nějak k nepochopení, protože můj koníček nikdo nezná, pokud mu o tom sama neřeknu. Ale, když ví, tak  se na mě dívá skrze prsty. Nicméně jsem lidi za ty roky, co se o to zajímám, naučila alespoň to nazývat pravým jménem. 

Mnoho lidí si myslí, že Digimon hodně podobá Pokémon, ale jak jsme se nedávno dozvěděla z diskuze na našem mezinárodním foru, no jsem tam jediná Češka, tak sdílet určité znaky jako srst, ocas, mít původ v mytologické bytosti není to samé jako se podobat. Takže, pokud Ninatales a Kyubimon pro pozorovatale vypadaj  jako  si hodně podobní, ve skutečnosti tomu tak není. Oni jen vycházejí ze stejného základu. V tomhle případě z bytosti nazvané Kyubi no Yoko.

Možná vás bude zajímat jaká, že je věková kategorie lidí, kteří tento seriál sledují. No, co jsem se tak dívala, tak nad poloviční většině fóra bylo nad dvacet let, někteří mají i své vlastní rodiny, jsou tedy rodičové. A rovněž maj podle toho, když čtu o čem se baví velkou zálibu ve scifi a kvantové fyzice, neboť jsem měla tu možnost číst aplikaci čtyř druhů paralelních světů ku koestinci k našemu světu ve vztahu k Digitálnímu světu. Také jsem jednou četla diskuzi, kdy se probírali andělé, a to takovým způsobem, že neznalec by si mohl myslet, že se ocitil na teologické přednášce a ne na fóru o "dětském" seriálu. 

Schválně dávám slovo dětský do uvozovek, protože, co jsem zjistila, tak tenhle seriál sledují a mají oblibě spíše dospívající a dospělí lidé než děti.On je vlastně určen právě spíše pro dospívající než pro děti. Už to, že je vydaván v časopise V-Jump a ne v CoroCoro, který je určen pro děti do 15 let, něco značí. Ve V-Jump vycházejí Anime jako One Piece nebo Naruto a zkuste říct nějakému příznivci Naruta, že jde o seriál pro malé děti, nedoporučuji mohlo by se vám něco ošklivého stát. Naše tlachání je spíše tak napůl odborná diskuze než jen takové to fanouškovské tlachání. Však hodně z nich řeklo: "Když jsem byl malý měl jsem rád Pokémon, ale čím jsem byl starší přesedlal jsem na Digimon."

Nicméně. Hodně lidí mi říkalo a říká, že až budu dospělá, tak mě to přejde. No, já už vlastně dospělá jsem a nepřešlo mě to. Naopak.  Můj zájem je ještě větší. Nakupuji totiž předměty s tématikou tohoto seriálu. Nakupuji je z Japonska přes aukce neboť v dolarech to vychází podstatně dráž. Ono se cena těch předmětů pohybuje kolem tisíce korunů. Nejlevnější věc ve své sbírce mám hrneček s limitované edice speciálně na zakázku za čtyři sotvky poslanej přímo z Japonska. Plyšák v hodnotě za 2000,- bez dopravy není ničím neobvyklým. Dokonce mám doma tzv. Pendulum X, kreré začínalo před cca deseti lety na 2500 jenech, dneska ho vídám na oficiálních internetových obchodem i za 68 000 jenů. Také dodávám, že Digimon narozdíl od Pokémon patří mezi tzv. nízko rozpočtová Anime  a náklady na jejich reklamu jsou minimální ba téměř žádné. Což je taky důvod, proč se může zdát být Pokémon více populárnější, on má daleko větší reklamu než Digimon.

Mrzí mě však, že tento koníček moc nemůžu s někým sdílet. Před partnery to tajím, protože nechci, aby se mi jednoduše řečeno smáli. Ono vás to přestane i bavít, furt někomu něco vysvětlovat. Je to ovšem, něco čeho se nechci jen tak zdát, ztratila bych sama sebe. Je to něco, co je mojí součástí. Bohužel žiji v zemi předsudků, a tak kdybych byla každej týden sjetá a na záchytce byla bych v očí zdejších občanů na tom zřejmě lépe než když si něco nakreslím nebo vymodeluji.

http://th02.deviantart.net/fs71/PRE/i/2012/167/c/f/shoutmon_by_adrifinel-d53pe5x.png

Tohle je třeba můj Shoutmon, kterého jsem vymodelovala z modelíny.