Když vyhasne Láska - II

Došla jsem až k chatě a otevřela dveře. Konečně mezi svými, pomyslela jsem si a vešla dovnitř.

"Lásko! No konečně. Kde jsi tak dlouho? Světlo už šlo dávno spát. Teď se probouzí Temnota a ty víš, co by se mohlo stát," usmál se na mě Smutek.

Přikývla jsem. Ani jsem se moc nerozhlížela a šla do svého pokoje.

 

 

Otevřela jsem velké dřevěné dveře a pomalu je zavřela. Opřela jsem se o ně a vydechla. Hlavou mi kolovaly různé myšlenky. Pořád jsem si musela pokládat jednu a tu samou otázku: "Co se mnou teď bude?". Musela jsem si přiznat, že jsem to zkazila.

Rozsvítila jsem lampičku, zapnula televizi a lehla si na neustlanou postel. Černým dlouhým ovladačem jsem přepínala jednu stanici za druhou. Všude samé reklamy, pomyslela jsem si a nechala to na NOVĚ. Zrovna tam dávali reklamu na čokoládové bonbóny Love, přestože už dávno Valentýn byl. "Žádné jiné bonbóny vám neudrží krásný a zamilovaný vztah. Dejte své bonbóny svému miláčkovi a vše bude rázem odpuštěno…"

"Opravdu trapná reklama!" ozvala se Nenávist.

Nadskočila jsem a podívala se směrem, odkud přicházel její hlas. "Opravdu! Liz, měla bys s tím něco dělat. Takhle ti strašně kazí reputaci," rozčilovala se dál Sue, která zastupuje Nenávist.

"Co tu ksakru děláš?" Vyhrabala jsem se z postele a postavila se před béžovou pohovku, na které ležela.

Sue se postavila a beze slova přešla k mému vypnutému počítači a mým knížkám, které si s předstíraným zájmem prohlížela.

"Ty knížky jsi četla aspoň třikrát," namítla jsem trpělivě.

Věděla jsem, že si potrpí na dramatické chvíle. Když jsem se ocitla v této chatičce poprvé, lezlo mi to strašně na nervy, ale za nějaký ten čas jsem se naučila trpělivosti.

Vypnula jsem televizi a začala uklízet rozházené oblečení zpátky do skříně.

"No, víš," spustila Sue "tak nějak se ke mně doneslo, že tě Steve začíná nenávidět. Taky typuju, že jsem jediná, kdo to ví."

Otočila jsem se na ni, ani mě to nepřekvapovalo. Bylo mi jasný, že ať se Steve rozhodne pro nenávist nebo kamarádství, vždycky se to k někomu donese. V tomhle případě se rozhodl pro nenávist a tak mě ani nemělo překvapit, že jsem Nenávist našla ve svém pokoji.

"Předpokládám, že jsi to nikomu neřekla." Na své poměry jsem byla až moc klidná a to mě znepokojovalo mnohem víc, než celá záležitost se Stevem.

"Předpokládáš správně." Na chvilku se odmlčela a vytáhla knížku s názvem: Jednou bude líp. "Proč tady vlastně všechny ty knihy máš? Už je nepotřebuješ," odbočila od tématu.

S růžovým tričkem jsem se posadila na postel a povzdechla si. "Tohle čtou všechny dívky. Nemám to tu jen proto, že zastupuju Lásku. Baví mě dívčí románky, miluju tenhle typ literatury. Vždyť jsem Láska!"

Sue pokrčila rameny a obrátila se na mě. "Vysvětlíš mi, co se stalo? Co chceš dělat?"

Tentokrát jsem pokrčila rameny já. "To kdybych věděla." Sklonila jsem hlavu a mlčela. Susan je moje nejlepší kamarádka, i když toho hodně nenávidí, ale koneckonců zastupuje Nenávist.

"Proč zrovna teď? Liz, já o tebe nechci přijít!"

Mírně jsem se usmála. "Možná bych měla kontaktovat Štěstí. Možná kvůli tomu, že nám schází Štěstí, to tentokrát nevyšlo. Nejsme vyrovnaní, Sue."

"Ale vždyť víš, že Štěstí je až do konce roku mimo hru. Nezvládla to. Musíme počkat, než bude nástupkyni Štěstí patnáct let a to je přece až prvního ledna."

"Já vím!" vyštěkla jsem až moc prudce. "Ale něco musím dělat! Nemůžu tu jen tak sedět a doufat, že se najde náhrada za Steva! Jak se mám asi zamilovat za jeden měsíc?" Prohrábla jsem si vlasy rukou a začala pochodovat po neuklizeném pokoji.

"Jistěže nemůžeš. Musíš najít svou následnici a kontaktovat ji. Nechci se tě dotknout, ale ani ty se nedokážeš zamilovat za pouhý měsíc, Lásko."

"Ovšemže dokážu," odporovala jsem. "Jen on se nezamiluje do mě. Copak jste si nikdo nevšimli, že najít na téhle planetě pana Božského je těžší a těžší? Tohle není pohádka, Susan!"

"Pokud nenajdeš náhradnicí, je s námi konec. Nemysli jen na sebe, prosím tě." S těmi slovy se zvedla a odešla z mého pokoje. Jak bych mohla myslet jen na sebe? Tohle není jedna z mých vlastností!