První

Lesem a loukou prošel jsi mnohokrát

Už ale nevíš jak voní dnes

Copak už nevíš jak své milé píseň hrát

Každý den ztrácíš chuť a přibývá rez…

A smutno je Ti.

 

Labyrint života kde zůstal si teď sám stát

Uprostřed bez cíle lásky a naděje

Copak už nevíš jak svou milou rozesmát

Kde je to štěstí a kdy si tě vybere?

A teskno je Ti.

 

Leskl se, třpytil každičkého rána svit

Uvítals nový den polibkem horlivým

Copak už nevíš jak svou milou potěšit

Kde je ten člověk s úsměvem hřejivým?

A k pláči je Ti.

 

Led chladný a prázno jen to umíš citovat

Ubývá času a sílí obavy

Copak už nevíš jak svou milou milovat

Konečně víš co vzal si si do hlavy

A pláčeš zas.

 

jedinou nadějí zůstala písmena

je to jak přát někomu k svátku

začátek změn co v nich jsou vyřčena

první jsou ta velká, na každém řádku