Rada pro rodiče (a ne od rodiče)

Všem rodičům (obzvlášť těm, kteří mají syna/dceru ve věku 15-20 let),


nejsme dokonalí, děláme chyby a děláme jich hodně. Málokdy nás napadne být trochu pokorní


a zpytovat svědomí, popovídat si s vámi nebo si třeba dobrovolně uklidit pokoj.


Jsme nejšťastnější v kruhu přátel a snažíme se být, co nejméně doma, popřípadě trávíme čas


u počítače. Proč?


My nestojíme o vaše rady, bez urážky, prostě nestojíme. My chceme svět objevit sami. Nemá


význam říkat nám, že se spálíme, my to potřebuje zjistit sami. Potřebujeme svobodu,


potřebujeme být volní. Vy byste nás měli pouze směrovat, ne nás strkat na "vaši cestu".


My si chceme vybudovat svou vlastní. Chceme svůj vlastní život, své vlastní názory, pocit,


že dokážeme stát na vlastních nohou, aniž byste nás drželi za ruku.


Upřímně, pokud ste nás nenaučili doteď uklízet si pokoj, stále věříte, že nás to teď ještě


naučíte?


Spousta z vás už jen přežívá, ztratili ste svoje mladické sny, svoje tužby a potřeby. Postavili


jste dům, vychovali jste nás, vybudovali kariéru a tím to končí. Teď je vaší hlavní starostí


vyjít s penězi. Ale to je váš problém. My ty sny ještě máme, my chceme něco dokázat, změnit


svět. My nechceme být zaptrklí jako vy. A je nám líto, že jste takoví.


Je nám to líto a za každou cenu nechceme dopadnout jako vy. Peníze, práce, peníze. Za tím


výmluva - starost o rodinu. Staráte se a my to víme, ale staráte se o nás? Nesmíš tohle,


nesmíš tamto, nikam nejdeš, tohle nedostaneš.


Vložte do nás trochu své důvěry a my se na oplátku budeme snažit nezklamat vás. 





Všichni rodiče nejsou takoví a já závidím těm, kteří takové rodiče nemají. Ale s klidným srdcem


řeknu, že takových je naprostá většina. A důvod, proč byste nám měli věřit? Proč byste nám měli


dovolit věci, které se vám nelíbí? Možná už jen proto, že za dvacet let se vrátíme s úměvem na


tváři a poděkujeme, co jste pro nás udělali. Ale takhle? Na vaší oslavě šedesátých narozenim


skončíme trapným proslovem "Díky, že si mě porodila mami/tati." (chudák babička) 





Neberte nám naše mládí, prosím.