Óda na Štědrý Den

Óda na Štědrý Den (večer) by nás měla uvést do jakési pohody a takové zamylšenosti a vlastního rozjímání (reflexe), pokud to mohu takto nazvat.

Zrovna dnes se velmi hodí publikovat tuto úvahu, která asi dnes navodí atmosféru a situaci pohody a klidu, ale za splnění několika podmínek.

Dnes se měl patrně narodit Spasitel, náš Bojovník a Pastýř, který měl vést celé lidstvo. Bohužel zlý lidé tomuto nedali příležitost a dopadlo to ukřižováním, bolestí a smutkem nás bližních vůči Němu. Co tedy doopravdy bychom si měli dnes připomínat?

No, asi patrně tu náladu, situaci a příležitost pro to, vzpomenout na bližní a jaksi se kát a zpytovat naše svědomí a právě dnes. A právě ne jindy bychom si měli uvědomit dimenzi (rozměr) tohoto významného svátku.

Mnoho z nás bude jako obvykle v tento den samotných, bez toho aniž by mohli být ve společnosti lidí, které mají doopravdy za své přátele, bližní, tedy za jakési lidi, kterým důveřují a mají k nim určitý vztah.

Ovšem i na nás se může vztahovat láskyplné slovo, milý úsměv, zpráva, která nás zahřeje (i přesto že nejsou minusové teploty) a vzbudí v nás pocit že někomu záleží na nás. Ovšem jen výjimečně se toto podaří, protože dnešní svět je moc hektický, uspěchaný, lidé jsou velmi pokažení a lidskou technizací pokažení. Na tyto mementa a vzpomínky a jakési pocity soucitu jsou příhodny jen v dnešní dny, jindy přes rok minimálně.

Kdo bude vzpomínat na utrpení?
Asi jen ten, kdo navštíví Mši, a budou společně za přítomnosti církevní autority si vysvětlovat tento den.

Pějmě ódy a pastýřské písně, koledy, buďmě v pohodě a užívejme Vánočního období, neboť je velmi krátké a přesto tak krásné.

Zvěstuji všem a blahořečím všechny, kdož budou v tento den obdařeni těmitéž pocity, které ve mě zanechal dnešní Slavnostní a Sváteční den.