Rebel tělem i duší, pro ni stvořený

Vždycky to intuitivně věděla, nejspíš nejenom intuitivně, ale až v tu chvíli jí to došlo úplně. 


Nikdy nebyla určená pro někoho šlechetného, kdo by jí ctil a respektoval až po konečky nehtů. Možná 


jí to trochu zamrzelo, že přijde o takovou čest, ale v podstatě byla ráda, že bude ušetřena něčeho 


tak slabomyslného a potlačujícího její pravou osobnost. Ať si toho byla vědoma nebo ne, vždycky 


přitahovala jen ty nejméně šlechetné, nejméně čestné, nejméně tolerující. Ty nejvíce ďábelské 


a rebelské typy. A přesně to se jí zamlouvalo. Ulevilo se jí, protože doteďka v sobě ještě měla 


ten pocit, že by měla toužit po někom čestném a dokonalém. Nechtěla žádného odpadlíka společnosti, 


co by ujížděl na drogách nebo alkoholu, takové rebelství pro ní znamenalo stejně málo jako v podstatě 


komukoli jinému. Nikdy to sice plně neodsuzovala, ale nikdy to také neschvalovala. Tím rebelstvím, 


které měla na mysli, tím pravým rebelstvím, myslela něco jiného. Něco "lepšího". Ten smysl pro špatnost, 


který se odrážel ve strategických krocích směřujících přímo k cíli. Ten smysl pro vypočítavost, pro 


dokonalé zvládnutí situace, když onen rebel šlápne vedle. Vždycky věděli, co říct a kdy to říct. 


Milovala tu jejich nespoutanou duši, která přeci jen měla své hranice. Ano, milovala to. Milovala je.


Milovala ten pohled jejich očí, které si jí měřily a dokázaly odhalit, co si myslí. Milovala to, jak si s ní


hrají, jak se jí snaží dostat tam, kde by podle nich neměla už žádnou moc nad nimi vyzrát, tam, kde by


se jim podřídila. O to víc je milovala, když potom zjistili, že ji tam nikdy nedostanou. Tu jejich bezmoc.


Zbožňovala je právě proto, že když činili ty své velkolepé záhadné kroky, ona byla vždycky o krok napřed


a dokázala poznat a vyčíst, co svým chováním zamýšlejí. A oni to nenáviděli.


Vždycky si ale byla vědoma toho nebezpečí. Stačil někdy jen jeden chybný krok a otěže by drželi oni.


Nebylo by prvně, kdy se to stalo, nejspíš ani posledně. Každopádně za každou cenu se tomu snažila


vyhýbat. Ale tahle nejistota ji hrozně vzrušovala a každou sekundou si jí bezděčně užívala.


A proto, když se objevil někdo, kdo se zdál sice jako naprosto dokonalý protějšek, s kterým by mohla


a třeba i ráda trávila čas, i její tělo jí napovídalo, že to tak nemá být. Každý kousek jejího instinktu,


její intuice jí napovídal, řval není "TEN NENÍ PRO TEBE!". S tím člověkem si dokázala sáhodlouze povídat,


pobavila se s ním, došlo i na fyzický kontakt, ale nikdy neměl tu jiskru. Byl pro ní moc jednoduchý, těžce


předvídatelný a později jí docházelo, že i nudný.


Byla tu ještě jedna věc, se kterou si byla jistá, že ji její vysněný rebel bude mít, ale když o tom teď


přemýšlela, nebyla si tím už tak jistá. Nenalhávala si to už? Nebyla to jen utkvělá představa, kterou


živila svojí touhu, svojí jistotu? Opravdu by ten "dokonalý" rebel byl tak dokonalý, že by nakonec zkrotil


své ďábelské vlastnosti vůči ní? Ani za mák jí nezáleželo na tom, kdo a co si o něm bude myslet, možná


se spíš ještě třásla vzrušením, když si představila, že by byla s někým "nesprávným", někým nenáviděným,


opovrhovaným. Někým špatným. Nevadilo by jí ani, kdyby lidi naopak něčím přitahoval, udivoval,


rozrušoval, vzbuzoval v nich obdiv. Nezáleželo by jí na tom, komu by svým chováním ublížil, vyjma jejích


blízkých přátel, to by se jí v těle rozlila opravdu horká krev a nebylo by pochyb, že by poznal její vztek.


Vztek, který viděl a poznal málokdo. Vztek, který jí vždy skoro ohlušil, téměř zatemnil mozek, omámil


smysly. Vztek, díky nemuž by byla schopná zabíjet. Ale každopádně si byla jistá, že kdyby ji po všech


těch hrách a strategiích získal, nedokázala by přijmout fakt, že by se k ní choval i nadále tak...nemohla


najít to správné slovo, neplnohodnotně? Zkrátka se držela té představy, že by ji miloval tak moc, že by


potlačil svou hrdost, své pudy se k ní chovat odměřeně a neuctivě, a byl by ji oddaným, věrným a milujícím


přítelem, který by si jí vážil, tak jak se sluší. Znělo to nereálně a neuskutečnitelně, ale věřila tomu.


Věřila, že by neztratil své pravé já, ale zmírnil ho, stejně tak jako ona, ona si s nima přece také hrála,


ale byla si jistá, naprosto jistá, že dokáže být dokonalou přítelkyní. Ta, která dokáže svého přítele


milovat věrně a vroucně jako žádná jiná, ale umí se udělat vzácnou trofejí, o kterou by se měl její rebel


stále snažit. Nikdo by z nich neměl navrch a boje o tu moc nad druhým by skončily počátkem vážnosti


nad jejich vztahem. Ale nic by neztratilo jejich kouzlo. Stále by to byli oni, ti hraví, nespoutaní


rebelové. Už by ale nebojovali mezi sebou, stala by se z nich nerozlučitelná dvojice, co čelí světu.


Ano, pořád věřila, že takový člověk existuje, že ho pozná a bude s ním. Teď už bylo bez pochyb, že pro


ni není nikdo jiný.