S vůní smrti

O chodník opřela jsem své chladné dlaně,
a náhle zapomněla co se v tu chvíly stalo,
tělo se zachvělo a zem objalo, oči dívajíc se chladně,
hluché zvuky v temnotě, jako by se vše zdálo.

Jen lehké kroky kolem mého těla,
bránit jsem se vermomocí chtěla,
a pevně nadechnout jsem se měla,
když skrze mě projela prudká střela.

Ohlušujíce v tichém městě zněla...

Ucítila jsem chladné vločky a dotyk prvního sněhu,
který mě hřejivě objal ve svém náručí,
ucítila jsem v něm naposled krásnou něhu,
žádná bolest a zvuky už nehluší.