Jakýpak, kdepak, to nepomůže.

V katalogu nekonečných nadějí sis vybral tu svou. Nezajímavě obyčejná, tuctová dáma, právě taková, jaké jsou dneska v módě. Je stejně hezká, se stejně dokonalými rysy.

Copak už tě přestalo bavit si vybírat? Hledat tu lepší možnost? Jsi snad unavený? Nebo jsi se rozhodl zapadnout do davu, aby si na tebe neukazovali prstem? Nebo ti to připadá zbytečné? A co já teď s tím?

Musím si jen tiše přiznat, že jsem se v tobě mýlila?

***

Někdy bývá člověk slepý celou dobu, ale stačí jediná chyba a za ní se začnou objevovat další a další. Někdy je potřeba důvěřovat sobě, nejen názorům jiných. Člověk začíná být časem alergický na fráze Já si myslím, Připadá mi nebo Zdá se mi.
Dokonce když to začínáš slyšet ve své vlastní hlavě, to tě začíná štvát ještě víc.

Nikdy není špatné rozhodnout se  bez přemýšlení. Jenom si to uvědomit. Náš pud sebezáchovy nám v takovýchto situacích nikdy nedovolí rozhodnout se, zvolit, špatnou možnost. Zatímco dlouhé přemítání nás přivede k absolutní ztrátě zraku. A není možné z toho vyjít bez vedlejších účinků na už tak nedostatečně dokonalé bytí.

Tak tedy poslouchat svůj vnitřní instinkt, který je tu vždy první a který nemá čas na nějaké chyby?
Ano,  asi tak nějak jsem to chtěla říct.