Muka to jsou

Každý večer, kdy jsem doma, chodíš za dveře pokoje, které pro Tebe nejsou otevřeny. Chodíš si popovídat s někým, koho nade vše miluješ. A já Tě každý večer odmítám.
Já už se na Tebe nedokážu usmát, podívat se Ti do očí, dát Ti pusu na dobrou noc, láskyplně Tě obejmout, nebo se  zvědavě zaposlouchat do Tvých slov.
To, co jsem Tě viděla dělat, slyšela říkat, cítila z Tebe vyzařovat, mi sebralo klid. Mučí mě každý ublížený pohled a každá těžce zadržována slza.
Bydlíme spolu jako rodina, ale já už dávno vím, že stejně, jako se Ty nemůžeš nazývat mou mámou, se já nemůžu nazývat Tvou dcerou. Jsi pro mě pasé, a přece je můj zrak teď zakalen. Jsi pro mě odporná..snad osoba?, z(a)tracená troska.
Nech mě už jít. Jsem příliš slabá na to, abych se s Tebou rozloučila. Udělej to Ty. Udělej to co nejdřív, prosím. Já Tě prosím, mami. Nech mě jít.

A přece Tě nade vše miluju, sakra.