O bytí

O bytí

 

Otázka, která mně visí v mysli dlouhou dobu – Proč žijeme my,lidé, a z jakého důvodu existuje všechno to, co nás obklopuje?

Věc dokola a neustále probíraná a aspoň pro mě zcela neojasněná. Známá teorie říká, že veškerý vesmír vznikl třeskem – náhodným dějem , který zapříčinil to, že právě v ruce držím tužku, že jsem dnes ráno otevřel oči, ale také i to, že naše planeta obíhá kolem Slunce.

Chtěl bych se proto zamyslet nad počátkem všeho. Jestliže vesmír vznikl náhodným třeskem, pak lidé uznávající tuto teorii věří, že vše, co existuje, je řízeno náhodou. Tudíž věcí, která je prostoupena a ze své podstaty tvořena chaosem. Bez existence jakékoliv spravedlnosti a řádu.

Ano, to je našemu světu až příliš podobné.

Z jiného úhlu pohledu však musím zase přemýšlet nad tím, že věc tak obrovská a rozsáhlá, ale zároveň i neskutečně podrobná, jakou je existence  všeho, co je, nemohla vzniknout jen tak, pouhou náhodou, z ničeho, z prostého chaosu.

Z toho také vyplývá další otázka, a tedy z čeho vzniklo to, co je teď? Z ničeho? A jak? Jak jen může věc, která je, vzniknout z toho, co není? Bylo něco před tím, co je teď? A co bylo zase před tím? Snad věc vystihnutelná výrazem nekonečné všechno? Naprosté cokoliv , které nemá počátek ani konec?

Naše člověčí mysl to neumí pochopit, protože je to věc zcela nepochopitelná, zakrytá čímsi, co vše zároveň prostupuje. Čímsi, čemuž někteří říkají Bůh.

Je Bůh pouhým jménem pro snahu pochopit nepochopitelné? Jakýmsi způsobem to zmenšit a zabalit do úhledné formy tak, aby to lidská mysl aspoň z části viděla? Aspoň pro malou špetku pochopení?

Je váš Bůh náhoda, či snad žádného Boha ani „vyšší moc“ neuznáváte? V takovém případě ale nemůžete věřit ani v to, že vy sami jste. Takový člověk by totiž byl pouhým obrazem něčeho. Nebo spíš pouhou představou, která vlastně ani neexistuje. Byl by tedy nic. Nepropustné a nekonečné nic. Ale i nic samo o sobě čímsi je. Co je tedy nic? Rozhodně ne to, co vyjadřuje jeho pojmenování. K popsání absolutní a nekonečné prázdnoty neexistují slova. Existovat ani nemohou. Jak bychom totiž chtěli pojmenovat něco, co není? Nic je pouze slovo.

To, co opravdu není se nachází v srdcích těch, kteří jím žijí. Žijí jím, tudíž ho zhmotňují – lidé žijící pouze pro hmotné potřeby, bez lásky. Ti žijí s velkou prázdnotou v srdci. Nesnaží se pochopit nepochopitelné, nechtějí tudíž nalézt „Boha“.

Přitom stačí jediné. Věřit.