To Andy

Čau, tímto komentářem nesleduji za každou cenu kritizovat tvé dílo pod záštitou snad nějakého šťouralství apod., spíše ti chci vyjevit své názory a vést něco na způsob Sokratova dialogu. Předem se omlouvám za případné nepochopení nebo za úryvky vytržené z kontextu. Jestli chceš na mojí kritiku nějak reagovat tak mi napiš maximalmartin@seznam.cz nebo to klidně dej jako další úvahu.

Re: "Kam až můžeme dojít"

to 1. odstavec:
"Pokud se v životě rozhodneme podstoupit jakoukoli cestu, neměli bychom se od úsilí a našeho záměru upouštět." Myslíš tím něco na způsob "Každá cesta vede ke svému cíly"? Tím však jako kdybys chtěl říci, že žádná cesta není lepší než ostatní, což jsi však popřel například dejme tomu k filosofii beatniku nebo anarchistů,tím co si např. myslíš o braní drog...
"Cesta vlastním žvotem je velmi složitá, ba dokonce v některých okamžicích je také proázena nepochopením ze strany ostatních a proto bychom měli hledat svou vlastní cestu, i za cenu toho, že bychom měli jít sami"
Schvaluješ tedy například cestu masového vraha?
Tvůj postoj v prvním odstavci je takovej Nietzeovskej - tj. nejlepší je ten postoj, v který věříš, který ti přináší největší štěstí - kdybys věděl, že zabitím své matky budeš žít šťastnější život, tak ji zabiješ (Nemluvím za tebe, akorát za důsledky prvního odstavce)

to odstavec 2:
"nechat se připoutat k naší cestě a od ní se neodvraceti" "že přidáním se k Vám, a následování Vás na Vaší pouti, by nebylo od věci, protože ve vás spatřují jakýsi odlišný způsob nazírání na věci, což není špatné naučit se na věci pohlížet i z jiných hledisek a úhlů pohledu" Jestliže se tedy někdo přidá k tvý cestě, tak se od ní také nemá odvracet (neboť i do je vlastně jedno z pravidel tvé cesty), nojo jenomž potom už bude nazírat na věci stále stejným způsobem což je (podle slov na konci) horší než přiučit se jiným, neboli konvertovat k jiné cestě - protiřečení (spor) s tvojí cestou
¨
To 3. odstavec:
"Filosofie je královna věd" - Tohle mínění mě docela popuzuje. Za královnu věd považuju a slýchám matemtiku, věřím totiž, že jedině matematika je absolutnem, tedy něco, co by se nezměnilo ani kdyby existoval nějak jinak koncipovaný vesmír. Přírodní vědy jsou pak všechny odvislé od fyziky, jež se snaží popsat zákony tohoto světa a aby popis byl "neutrálním", tak je zprostředkován matematikou. Všechny ostatní vědy jsou nějak spojený s člověkem, a nemůžou tudíž dost dobře popisovat něco, co tady existuje nezávisle na člověku. Co se týče filosofie, pak její vyučování ma vš je spíše historie filosofie, jednoduše proto, že se nedá určit, že nějaká teorie je absolutní pravdou. (absolutní je akorát matematika : )) Bohužel si však toto mnoho filosofů nechtělo připustit...
"Filosofie je hledáním těch cest, které jsou z hlediska ostatních snad až iracionální, neobvyklé, jaksi odlišné a mající charakter pomateného a bezmyšlenkovitého chování" Pravda, ve filosofii je mnoho teorií, které se nedají nějak racionálně obhájit, proto zřejmě taková obtíž v jejím chápání.
To 4. odstavec:
"...musí tady být zavedené řády a pravidla..."
Co kdybych ti nabídl, že jedna z cest je žádné pravidla a řády nedodržovat - prostě se chovat, jak se mi zlíbí a této cesty se držet.

To 5. odstavec: "Ale nebyli bychom lidi, kdybychom nehřešili" Je otázkou co pokládáš za hřích, vše je přece relativní. Zřejmě máš namysl hříchy proti společnosti nebo snad bohu nebo co já vím, ale je to podle mě celkem konvenčním vyjádřením ve všobecně přímaném krédu - hřích proti společnosti = hřích (absolutní)

To 6. odstavec: "Ve filosofii lze nalézt právo, etiku, fyziku, logiku a další disciplíny, třeba i ekonomiku, architkturu, kulturu, nebo teologii a další. Jde jen o to hledat cestu a vydat se po ní." Jak to jako myslíš?
Jde o to, kam na té cestě vybudované filosofií dojdu, k teorii architektury nebo k fyzikálním zákonům? Spíš ve např. ve Fyzice najdu něco, co se poté aplikovalo na filozofii (teorie relativity, determinismus, kvantová fyzika), obrácené tvrzení je zavádějící

To 7. odstavec: "Život není životem, dokud si nestanovíme vlastní životní hodnoty a cíle našich cest."
Zajímavé tvrzení. Jestliže chápeme za míru hodnoty v životě štěstí (nám příjemný, uspokojující pocit) (pokud nemáš tento názor, tak mě informuj), pak platí ekvivalence - {nejhodnotnější život - nejštěstnější} (při konstantní délce životů). Pak by se tvůj výrok dal interpretovat - nutnou podmínkou štěstí v životě je stanovení si hodnot a cíle své cesty. To je podle mne obtížně dokazatelné.