Ta kluk

Jsem v dezólátním stavu, hryžu jabko, jako kdyby měla hlad, ale přitom sem plná... Plná bezmocnosti, strachu, naděje.. snad i lásky.

Kdysi mi jeden kamarád řekl, že se chovám jako kluk, to že se se mnou tehdejší přítel kvůli tomu asi rozešel není teď důležité, a já nevěděla proč.

Proč říká takové nesmysly?

Já si po čtyřech měsících uvědomila, že, za prvé má pravdu, a za druhé, proč.

Vždy jsem se chtěla jako kluk... aby mě tak brali spíše. Protože kluci se nemusí svěřovat, nemusí každej svůj nitěrnej pocit svěřovat někomu, aby je zbytečně přepitvával. Muži většinou nedůvěřují jen tak někomu. Kluci si v podstatě můžou dělat, co chcou a stejnak se můžou ráno podívat do zrdcadla a řeknout si "jo, sem borec". No a co, že sem taková chtěla být? Po několika zradách, nevěrách a bůh ví co, jsem zjistila, že je to ten nejlepší způsob kamarádství - bavit se s kamarádkami, bavit se s klukama... ale pod jistou přetvářkou, protože máte strach, aby vás někdo neodhalil, jací doopravdy jste. No a co, že jsem taková. Pokud mě někdo pozná, zná, tak ví, že jsem ta nejholčičtější holka, co může být. Ta kluk.. je jen přetvářka pro ty, co by mi někdy chtěli ublížit. A ubližují... a možná jsem i ráda za to, že se chovám jako kluk...

Jablko dojezeno- s ním i moje úvaha..