O tom, co je a co snad bude

O tom, co je, a co snad bude

 

Život. Dokážeme si uvědomit a plně představit, co to vlastně život je? Věc čistě biologického rázu, tudíž pouhé reakce chemikálií a přesuny energie, anebo žít znamená něco víc?

Je život darem? V tom případě i největší chudák, který žije na ulici, patří mezi „vyvolené“, kterým byla dána možnost existence. A to, jak prožijeme svůj život, záleží na nás.

 

Mnoho náboženství se ve své podstatě shodují v jedné věci – a to, že život zde, na tomto světě, je pouhou směsicí cest a křižovatek. A v případě toho, že se ubíráme správnými cestami, dosáhneme stavu pokoje, smíření a nesmrtelnosti.

Ovšem jak poznám, že jdu po správné cestě? A jak vůbec můžu vědět, že něco jako „nebe“, „nirvána“, či jednoduše „onen svět“ existuje?

Lidé jsou přece jen zbabělci a mám tušení, že to také tak navždy zůstane. Proto se ptám – co, když je všechno pouze smyšlené? Co, když se lidé prostě a jednoduše bojí smrti a nechtějí si přiznat to, že by v jedné vteřině přestali existovat, myslet, cítit, či jiným způsobem vnímat? Že by po nich kromě těla, které se stejně jednou promění v prach a kromě majetku, který taktéž kdysi podlehne zkáze, po nich nic nezůstalo? Že by zmizeli?

Cosi uvnitř mi ale říká, že to tak nejde.

Proč bychom tedy byli stvořeni, když stejně jednou podlehneme zkáze?

Proč přicházíme na svět? Jen proto, abychom z něj zase odešli?

Ze své podstaty vlastně hned po narození pomalu umíráme?

Vím, že jsme předurčeni ke konci tu.

 

Na druhou stranu si ale pokusme představit „věčný život“. Tedy to, že bychom i po smrti existovali na dále, už bez konce.  Aspoň pro mě je to mrazivá představa… Nemůžu si tedy vybrat. Z jedné strany se bojím toho, že už nebudu, a z druhé zase toho, že budu navždy.

Přiznávám, že mám strach. A myslím si, že nejsem jediný, kdo přemýšlí nad tím, co bude.

 

Možná se jednou sejdeme a zhodnotíme své myšlenky a životní názory. Snad dosáhneme toho, že pochopíme, co nyní nechápeme.

 

Snad poznáme, že to, co nás spojovalo, tudíž naděje v Cosi, bylo a je pravdivé a správné.

Snad.