Nevnímám

Sedím a nevnímám život kolem sebe,

chci pochopit,proč myslím každou chvíli na Tebe.

Lidi kolem mě chodí den co den,ale já je nevidím,

potřebuji se zase volně nadechnout,ať se uklidním.

Názory ostatních neřeším a slyšet je nechci,

nebudu poslouchat ty stupidní a závistivý kecy.

Budu sama sebou,budu si svůj život žít,

nechci stát ve slepé uličce a nevědět kam jít.

Zase jsem v koncích,zas jsou tu ty stavy,

co se pomalu dostávaj do mojí hlavy.

Už nechci tam mít nic,chci tam jen prázdno,

chci vymazat vše a nespadnout zas na dno.

Už nevnímám nic,cítím,že jsem u konce svého,

asi pochopím to později,jen doufám,že nebude to nic zlého.

Můj osud je napsán,asi to tak chtěl a chce,

proč zahodit vše mám,když zapomenout nejde lehce?

Musím se probudit z komatu a za svým snem jít,

nemůžu nevnímat a o všem jen snít..